Anatomie úspěchu aneb Jak genderová otázka převrací svět

Již čtvrtý celovečerní film Justine Trietové, který vloni získal Zlatou palmu filmového festivalu v Cannes, si následně vysloužil řadu dalších ocenění a nominací.

V lednu 2024 se stal prvním francouzským filmem, který získal Zlatý glóbus za nejlepší scénář a za nejlepší cizojazyčný film. Jedenáct nominací na Césary poté vyneslo Justine Trietové ne méně než šest sošek a z pěti nominací na Oscara si režisérka a spoluautorka scénáře nedávno odnesla cenu za nejlepší původní scénář.

Předávání Zlaté palmy na filmovém festivalu v Cannes v roce 2023, který ocenil „nesmírný talent“ 45leté filmařky, vyvolalo nekonečný rozruch.

Hlasité pískání i potlesk doprovázely její provokativní projev na pódiu Festivalového paláce, kde tvrdě odsoudila penzijní reformy a navrch přidala kritiku „těch u moci“ s „neoliberálním“ přístupem, kteří porušují francouzskou kulturní specifiku.

Šokující? Film se tím zdál v samém zárodku jako „uhašený“. Čekalo se, že za tento proslov autorka zaplatí, až bude film uveden do kin. Někteří politici mluvili o „anatomii ztroskotání“, zatímco jiní (převážně muži!) se snažili zlehčit výroky režisérky jako snahu o zviditelnění ne příliš známé tvůrkyně…!

„Na tento film nikdo nepůjde: sebevražda, zvracející pes, pár v nesnázích, koho by to zajímalo,“ vtipkovala sama Trietová při děkovné řeči během předávání Zlatých glóbů.

A o čem film vůbec je? Úspěšná spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem Danielem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách.

Jednoho dne syn najde otce mrtvého po pádu z terasy. Byla to sebevražda, nebo ho jeho žena postrčila po jedné z hádek? Námět se zdá banální. Vše začíná otázkou, která mění Anatomii pádu ve „vyšetřovací“ film, soudní proces se Sandrou obviněnou z vraždy…

Na první pohled poněkud strohý námět na to, aby se stal trhákem. Netypická hrdinka, chata ztracená v zasněžených horách, zrakově postižené dítě, šedivý soud, obsazení bez známých hvězd, dvě a půl hodiny dlouhý film, který má přesto magnetickou přitažlivost.

Napínavé intimní drama, které je i díky rafinovaně vystavěnému scénáři zahrané s hereckou precizností. Verdikt je křišťálově (ne)jasný – stejně jako nevinnost hlavní hrdinky. Což rozděluje názory diváků a přivádí je k šílenství. Vinu si vysvětlete každý po svém!

Anatomie pádu je mnoha kritiky prezentována jako film o pádu páru. Nebo o pádu genderových rolí. Podivný film o páru, který vidíme pouze ve dvou scénách, je ve skutečnosti ale o „různých“ pravdách, které si každý vytváří podle vlastního pohledu. Absence skutečného vztahu, nepřítomnost synova zraku, absence důkazů k vysvětlení tragédie. Co může divák s chybějícími fakty dělat?

V tom se nachází literární rozměr díla: jsme v kině, ale přitom si promítáme své představy a doplňujeme prázdná místa: soudní pravdu, policejní pravdu, pravdu manželky obviněné z vraždy, pravdu syna, režiséra a diváka.…

Čemu můžeme věřit, když se všechny alternativy (vražda, nehoda, sebevražda) zdají na první pohled nepravděpodobné? V tom je hlavní kouzlo zvláštní atmosféry a napětí. Celé klima filmu (zapadlé Alpy), protagonisté (introvertní intelektuálové), nevidoucí syn, který možná dohlédne jinak a dál, spíše ledový klid než výbušné scény, to vše vytváří zvláštní neklidnou atmosféru a naléhavou touhu diváka dozvědět se, zda Samuel spáchal sebevraždu, nebo byl zavražděn.

Sandra odmítá jakoukoli demonstraci patosu a vyzařuje svůj asertivní klid i pří zmínkách o její bisexualitě, kterou si soudce zvolí jako závažný argument při jejím obvinění. Film je feministický, protože ukazuje, že ženy se mohou v nadvládě rovnat mužům, když jsou to ony, kdo mají v páru větší moc.

Jako oblíbená autorka se totiž odmítá vzdát úspěchu ve prospěch hrdosti svého neúspěšného manžela. Ten si stěžuje na nedostatek času kvůli domácím povinnostem a vyčítá ženě, že z toho těží svůj profesní úspěch.

Zatímco ona je obviněna z manželské „vraždy“, je to on, kdo si stěžuje na manželské nevolnictví, což obrací obvyklý genderový obraz domácího násilí.

Téma filmu ideálně zapadá do naléhavé otázky obratu genderových rolí. Justine Trietová se stala mimochodem teprve druhou oceněnou filmařkou v celé 49leté historii Césarů. Během ceremonie poznamenané silným projevem herečky Judith Godrècheové o sexuálním a genderově podmíněném násilí režisérka triumfuje.

Svou cenu za nejlepší film věnovala všem ženám, „které se cítí uvázlé ve svých volbách, ve své samotě, těm, které se projevují příliš nebo málo, těm, které byly zraněny a osvobodí se tím, že se projeví“.

Její silné feministické poselství je pak subtilně a rafinovaně vetkané do děje. Vypráví o procesu proti ženě, od které očekáváme slzy a ponížení. Žena se v patriarchální společnosti přece vždy musí mýlit a pokořit!

Černobílá srst, ledově modré oči – k úspěchu filmu Anatomie pádu nepochybně přispěla i role border kolie pojmenované Messi alias Snoop.

Vodicí pes nevidomého Daniela na filmovém festivalu v Cannes vyhrál Psí palmu a dobyl sociální sítě.

Border kolie Messi na udílení filmových Oscarů

Na obědě nominovaných na Oscara, kam byl také „pozván“, byl pes středem pozornosti hollywoodských hvězd a pózoval s Ryanem Goslingem, Olivií Wilde a Billie Eilish. Kritici o něm mluví jako o nové hollywoodské senzaci.

Zasloužená pozornost, protože Messimu se daří v celé Anatomii pádu předstírat radost, smutek, úzkost, pochybnosti, nemoc, a dokonce i agónii. Tváří v tvář tomuto úspěchu mezi hollywoodskou elitou byla režisérka překvapena, že pes je známější ve Spojených státech než ve Francii. Kdy bude ve filmu na řadě zvířecí gender otázka?