Článek
Unikátní dokument vypráví o umanutosti, o zdolávání vlastních a obecně lidských limitů, ale také o kompromisech a ceně, kterou mohou mimořádné osobní výkony stát. Diváci v něm společně s Radkem, jeho horolezeckými přáteli Miskou a Trávou či s moderátorkou a novinářkou Lucií Výbornou podstoupí strastiplnou cestu a stanou se na chvíli součástí expedice na osmitisícový vrchol.
Od jiných horolezeckých filmů se Cesta vzhůru liší mimo jiné tím, že součástí děje jsou i Jarošovi rodinní příslušníci. Čálek sleduje jejich mnohdy zoufalou snahu vypořádat se s vlastním strachem o někoho blízkého, pochopit ho, anebo se alespoň s nepochopením jeho nebezpečné záliby pokoušet vyrovnat.
Nejde tedy o pouhou dokumentaci historického úspěchu českého horolezectví, ale zároveň o širší pohled na lidské zdolávání extrémních překážek, a to nejen ve fyzickém slova smyslu. „Točili jsme v místech, kde většina lidí bojuje o život jenom kvůli tomu, že je tam jen třetina kyslíku. Ten, kdo na film půjde, musí počítat s tím, že nejde o akční film, ale o dokument, kde se míchají i moje vztahy, trápení, radost. A kde uvidí krásné záběry z míst, kam se dostane jen několik desítek lidí z naší planety.“
Producentem je Richard Němec, který se natáčení v extrémních podmínkách rovněž zúčastnil. „Radka jsme začali sledovat už v roce 2012, kdy vše vypadalo, že se na K2 brzy vypraví,“ vzpomíná. „Zdraví mu však nepřálo, a tak jsme se stali součástí očekávání, častých změn a hříček osudu. Natáčení bylo fyzicky i technologicky náročné, protože jsme byli účastníky expedice, kteří vedle starostí sami o sebe ještě natáčeli film. Měsíc jsme prožili v základním táboře ve výšce 5000 m, kam jsme museli dojít 150 km po svých.“
Některé záběry točil i Jaroš sám. „Už před expedicí jsme byli domluveni, že filmaři nad základní tábor nepůjdou, dál budeme točit sami, aby neohrozili sebe a tím i nás a celkově moji pátou expedici na K2. Ale udržet na uzdě ambiciózního režiséra Davida Čálka byl problém. Nakonec jsem mu dovolil výlet do 6000 m a myslím, že se dost bál, tábor byl pod palbou kamení z vrchu a nebylo tam moc bezpečno.“