Hlavní obsah

Ego jde stranou, říkají designéři Vrtiška a Žák

19. 6. 2022, 7:23

Tvrdě pracovat, kreativně tvořit a učit ve dvojici není rozhodně pro každého. Designéři Roman Vrtiška (40) a Vladimír Žák (41) se naopak skoro dvacet let navzájem nabíjejí a motivují. A to tak dobře, že jejich studio patří mezi nejžádanější v Česku. Na kontě mají řadu ocenění, za unikátní skládací katamarán, dřevěné židle či elegantní umyvadla si letos odnesli titul Grand designéři roku.

Foto: Petr Hloušek , Právo

Závěsná svítidla z kolekce Planets jsou z ručně foukaného skla. Vyrábějí se v bílé a černé variantě.

Článek

Potkali jste se při studiu na pražské VŠUP, kde už šest let vedete Ateliér designu nábytku a interiéru. Vybavujete si moment, kdy jste se rozhodli založit si studio?

Vrtiška: Neoficiálně jsme začali spolupracovat už v průběhu školy. Oba jsme v té době hodně makali. Bavilo nás to. Navzájem jsme se nabíjeli.

Žák: Společná nám byla pracovitost. Naplňovalo nás to. A mě design úplně vcucl. Najednou jsem se dokázal vyjadřovat jinými prostředky.

V rozhovorech často říkáte, že vám to tak dlouho dobře šlape, protože se respektujete.

Žák: Já si nepamatuju, že bychom se někdy zhádali...

Žák: Já si nepamatuju, že bychom se někdy zhádali... Vrtiška: Výměny názorů samozřejmě proběhnou, ale to není hádka.

Žák: To je argumentování. Ale že by tady někdo naštvaně bouchal pěstí do stolu, tak to ne.

Vrtiška: Nejen že se respektujeme jako partneři v byznysu, ale my se respektujeme taky jako lidi. Sdílíme práci, život, názory. V ten moment je to partnerství, protože jinak je to byznys.

Žák: My se navzájem motivujeme. Posouváme se. Máme na stole dvacet variant a v každé se pitváme. A je jedno, kdo přinese jaký nápad. Autorství je společné.

Foto: archiv studia Vrtiška & Žák – Kristina Hrabětová

Minimalistické umyvadlo navrhli pro firmu Ravak.

Zpětnou výzvu taky máte hned.

Žák: Oba nemáme problém uznat cizí nápad, říct, že je dobrej, protože kopeme za naši společnou věc. Ego jde stranou. Cílem je co nejlepší výsledek.

Bude to asi tím, že svou práci máte opravdu rádi.

Vrtiška: Teď jsem to chtěl říct. My díky tomu, že nás ta práce baví, věříme, že je to na ní i vidět.

Žák: Až když víme, že náš nápad je super, teprv tehdy se postavíme před klienta a odprezentujeme mu ho v nejlepší víře, že jsme udělali maximum. Nebudu matlat nikomu med kolem pusy, když nemám v ruce úspěšný produkt! Když jsme pro Javorinu kreslili židli, najednou z toho vyšla dobrá ještě druhá varianta. Říkám, Romane, to je fakt dobrá židle. Tu musí vyrábět.

Žák: Původní zadání byla židle s područkami. My ji viděli jinak. Věděli jsme, že ji nemůžeme vyhodit. Když je to dobrý, tak je to prostě dobrý.

Židli často zmiňujete jako vrcholný produkt, který naplno odhalí talent.

Žák: Je to top téma, protože se může zdát vyčerpané, všechno už tu bylo. Sedět se dá na všem, tak proč dělat další novou židli, když existuje 150 tisíc jiných. Všechny mají plus mínus stejnou ergonomii. Ta je nejzásadnější. Ale každý chce mít ve svém portfoliu něco originálního.

Nechceme zaplevelovat svět další blbostí, nekvalitou nebo kopií, tak to ne. U obou těch židlí se podařilo konstrukčně, v detailu a v poměrech udělat signifikantní produkt. A v tom je ta síla. Javorina má svoje dřevo, dělá s masivem. Nohy židle jsou zapuštěné přímo v sedáku. Bez jediného šroubku.

Vrtiška: Ne že bychom měli něco proti šroubům, ale když máte možnost vyhnout se spojovacím materiálům, je to jenom dobře. Dobrý design není jen na oko. Musí fungovat i ve výrobě, být skvěle připravený na spedici, být funkční, a ještě vás přitahovat.

Foto: archiv studia Vrtiška & Žák – Kristina Hrabětová

Židle z masivu pro Javorinu v sobě nemají jediný šroub.

Věčný balanc mezi funkcí a formou.

Žák: Cílový zákazník řeší, jestli se mu to líbí, ale designér není dekoratér. Musí znát technologie a materiály.

Názvem své firmy dáváte všanc svá jména také proto, že tím navazujete na tradiční rodinné manufaktury, kdy dobré jméno a pověst mívaly velkou hodnotu. Je to něco, co v současném designu a umění trochu chybí?

Vrtiška: Nám je to blízké v tom ohledu, že na první dobrou víte, kdo za těmi věcmi stojí. Není to spojené s egošílenstvím. My tím jdeme se svými hlavami na špalek, s kůží na trh.

Žák: Hledali jsme světové jméno, zkoušeli jsme různé přesmyčky a spojky. Mohlo to dopadnout úplně jinak...

Jak třeba?

Žák: Tak docela blbý byl Vržák... Z té přemrštěné kreativity a popsaných dvou A4 plných jmen a názvů, jsme byli pořád bez výsledku. A najednou z toho vyšla ta jednoduchost. Vrtiška a k tomu Žák, příjmení s krásnou českou diakritikou. Stáli jsme před klienty jen my dva, ne studio, kde se skrývá 56 lidí.

Vrtiška: Kdybychom byli čtyři zakládající členové, byl by to trošku jazykolam.

Žák: Tehdy slovo design nebylo tak zprofanované jako teď. Moje máma nevěděla, co to je.

Vrtiška: Dnes je zase všechno design.

Foto: archiv studia Vrtiška & Žák

Kolekce městského mobiliáře.

Jak jste jí to vysvětlil?

Žák: Díval jsem se na to z úplně jiné roviny. Studoval jsem gympl, najednou přišla maturita a já se měl rozhodnout. Neměl jsem tucha, jestli chci být architekt nebo designér. Gymnázium je tak všeobecné vzdělání, že co s tím dělat jiného než práva, ekonomku nebo pedák. Ale díky svému otci, který měl dílnu v paneláku, jsem vyrůstal s pilníkem v ruce. Naučil mě zručnosti.

Kdy přišel ten zlom?

Žák: Jeden kamarád mi poradil jít studovat propagační grafiku na vyšší odbornou školu. Tak jsem si ve dvaceti koupil první počítač, začal jsem tahat křivky a dělat grafiku. Tam jsem se poprvé seznámil s nějakou kreativou. Do té doby jsem hrál na kytaru, lítal venku, žil jsem nočním životem. Měl jsem úplně jiné zájmy.

To ale nebyl případ vašeho kolegy Romana.

Vrtiška: Měl jsem na základce špatné výsledky v matice a v chemii, tak padla jasná volba na uměleckou školu. Inklinoval jsem k tomu, rodiče mě k tomu vedli. Chodil jsem do lidušky, kam mě vodil starší brácha, kterému vždycky všechno šlo. Chtěl jsem ho dohnat.

Postupně jsem se od kreslení dostával ke keramice. Zjistil jsem, že mi třetí rozměr vyhovuje víc. A tak jsem šel do Karlových Varů studovat keramiku. Časem mi jeden materiál přestal stačit.

Foto: archiv studia Vrtiška & Žák

Rozkládací katamaran.

Vašimi sny je navrhnout most a mrakodrap. Za sebou máte unikátní závodní katamarán, který jste vyvinuli ve spolupráci s konstruktérem Tomášem Jandou a investorem Jaromírem Popkem. Sbíráte samou chválu a ocenění. Přiblížila se ta loď vašim snům?

Vrtiška: Spíš je překonala tím, jak to byl specifický a náročný projekt. Most a mrakodrap stojí na pevné zemi, zatímco katamarán se pohybuje na vodě. Do té doby jsme o tom nevěděli nic. Jsme absolutní suchozemci.

Žák: Tady naše původní návrhy ztroskotaly. Dostávali jsme jednu facku za druhou. Museli jsme vycházet z toho, co už klient měl, a to jsme začali učesávat. Tam, kam jsme mohli sáhnout, jsme sáhli velmi radikálně. Třeba do kabiny. Co se ale týče hydrodynamiky, tam jsme vstoupili na úplně cizí území a nechali to konstruktérovi.

Vrtiška: Šlo taky o bezpečnost, o výkon. Tady byla funkce absolutní priorita. Na co by jim byla hezká loď, kdyby pořádně nejezdila? Na tom katamaránu před tím spolupracovali se dvěma jachtařskými studii, ale ani jedno nedokázalo splnit zadání. Třeba aby se dala částečně demontovat střecha. Tři čtvrtě roku jsme řešili problém té střechy, to byl skutečný konstrukční a designérský oříšek.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Roman Vrtiška a Vladimír Žák.

Seznámili se na pražské VŠUP, v ateliéru zakladatelů studia Olgoj Chorchoj Michala Froňka a Jana Němečka. Roman Vrtiška a Vladimír Žák na ně navázali. Už šestým rokem vedou na stejné škole Ateliér designu nábytku a interiéru.

Reklama

Související témata:

Výběr článků