Hlavní obsah

Dymytry: Díky maskám jsme se odlišili od ostatních kapel

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Už šestnáct let je na české hudební scéně pražská metalová kapela Dymytry. Loni oslavila půlkulatiny svého bytí megakoncertem v Praze, letos do své diskografie přidala páté album Revolter. Jeho produkce se ujal Němec Kristian Kohle Kohlmannslehner, jenž má na kontě spolupráci s metalovými skupinami Crematory, Powerwolf, Aborted a dalšími. Spojení s ním bylo šťastné.

Foto: archiv kapely

Skupina Dymytry v plné síle. Na pódiu je to ohromující a magické.

Článek

Výsledkem je deska s moderním metalovým zvukem, agresivní vrstevnatou produkcí a písněmi, kterým v jejich evropském „šklebu“ nepřekáží ani české texty. Skupina, která se proslavila i tím, že koncertuje v maskách, je momentálně na Revolter Tour.

Jeho vyvrcholením budou tři halové koncerty – 13. prosince v Brně (hala Vodova), o den později v Ostravě (Torax Arena) a 19. prosince v Praze (O2 universum). Na otázky Práva odpověděl zakladatel kapely, kytarista Jiří „Dymo“ Urban.

Když jsem Dymytry před několika lety viděl na festivalu Natruc v Kolíně, nabyl jsem dojmu, že masky mají pro vystupování větší význam než muzika. Jakou roli hrály a hrají?

Vyrostl jsem na hudbě Arakainu, v němž hraje na kytaru můj otec Jiří Urban, a na světovém metalu. Když jsem v roce 2003 založil Dymytry, od toho se to v základu hudebně odvíjelo. V té době ale bylo na serveru Bandzone.cz zaregistrovaných asi deset tisíc kapel.

Navíc jsme měli pocit, že české posluchače nová hudba až tak nezajímá, spíše sledují zajetá jména, která už mají vybudovanou kariéru a image. Uvažovali jsme tedy, co dát naší kapele navíc, čím bychom ji odlišili od jiných. A dostali jsme se k maskám.

Dělal jsem v té době balet a působil jako tanečník v pražském Národním divadle, kam si mě vybral Vlastimil Harapes. Denně jsem byl v kontaktu s maskéry a lidmi, kteří se zabývají líčením. Ti nám udělali první masky. A jelikož měl maskér, který je navrhoval, rád hmyz, dokonce ho doma pěstoval, vznikly masky s podobou mezi predátorem a hmyzem.

Měli jste je už na prvním koncertě?

Neměli. Na začátku jsme vystupovali bez masek. Líčili jsme se však ve stylu indiánů, měli jsme sukně a podobně.

V klubech, ve kterých se v České republice hraje, je nicméně často málo místa a chybí v nich i šatny. Mnohdy se nebylo kde nalíčit ani umýt, takže jsme od líčení upustili a začali vystupovat v maskách. Ty si člověk nandá, po koncertě je sundá a strčí do úložních prostor.

Foto: archiv kapely

Dymytry

Jak je to v nich s propustností vzduchu?

To bylo horší. První naše masky byly splácaninou silikonu, kůže a dalších látek, což se kvalitou blížilo hokejové výstroji. Když bylo v sále nebo na festivalu teplo, bylo to v nich opravdu náročné, někdy až nesnesitelné. Strašné vedro.

Mělo to ale výhodu, že když na pódium v létě pralo slunce, neodcházeli jsme z jeviště opálení, jak se to někdy kapelám, které hrávají odpoledne, stává.

Dnes už ale máme v tomto ohledu dobré masky. Dělal nám je Jakub Gründler, maskér, který spolupracuje i s hollywoodskými produkcemi. Jsou prodyšné a lehké.

Kolik sad masek jste už vystřídali?

Ta současná je čtvrtá.

Říkal jste, že vaši tvorbu od začátku ovlivnily metalové kapely. Které to byly?

V první řadě Arakain, od něj se to odvíjelo. Ta kapela byl můj druhý bratr, se kterým jsem prožíval dětství i mládí. Každý den jsem byl přímo či nepřímo účasten jeho výhrám i prohrám, ať už šlo o dobu slávy, klesající návštěvnosti, hádky, problémy s komunisty před revolucí či odchod zpěváka Aleše Brichty.

Všechno jsem prožíval, znal jsem každý tón každé písně. V době puberty jsem s tátou začal dokonce konzultovat demosnímky, přičemž on se potom zase vyjadřoval k tvorbě Dymytry.

Další české kapely jsem moc nevnímal, leda ty, se kterými hrál Arakain na koncertech, na něž jsem chodil v Praze na Barču (Dům kultury Barikádníků ve Strašnicích, pozn. aut.). Vliv na Dymytry ovšem z mého pohledu měla i Metallica, Megadeth, Pantera nebo samozřejmě Slipknot.

Jak jste prožíval odchod Aleše Brichty z Arakainu v roce 2002?

Aleš je můj strýc, vzal si za ženu sestru mé mámy. Jsme rodina, a to doslova. Byli jsme neustále v kontaktu, s Alešovými dětmi jsme společně s mým bratrem vyrůstali. Když potom z kapely odešel, velice mě to zasáhlo.

Dotklo se to i rodinných vztahů a jejich atmosféry, tátu to strašně vzalo. Mrzelo mě, jak to dopadlo, hodně jsem to prožíval. Ale byl to problém mezi nimi.

Paradoxní je, že jsem potom několik let v kapele AB Band Aleše Brichty hrál, ale táta s tím neměl problém, byl rád, že se dostanu do profihudebního světa a pořádně se otrkám.

Dymytry upoutali pozornost už se svou první deskou Neser. Čím to podle vás bylo?

Hudebně jsem na ní vycházel z toho, co dělal Arakain. Byl to můj základní vliv. Zpěvák Protheus měl a má nicméně svůj osobitý projev, je talentovaný textař, pracuje s expresivním vyjadřováním a má neotřelá témata. V minulých dobách možná byla trochu puberťácká, ale lidi bavila.

Myslím si, že texty byly ruku v ruce s muzikou základním kamenem Dymytry. Byl to ale začátek, byli jsme garážová kapela. Je zajímavé, že později, když už jsme se produkci písniček a celých alb více věnovali, nám lidé vyčítali, že v našich nových písničkách postrádají tu zvukovou špínu z našich začátků.

A potom vyšla skladba Strážná věž, která je na prvním albu, a my měli první hit. V té době nás nikdo na scéně nebral moc vážně. Když jsme ale vystoupili v neděli ráno v devět hodin na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích a mysleli si, že budou všichni návštěvníci akce spát, měli jsme pod pódiem deset tisíc lidí. A všichni s námi zpívali Strážnou věž. Ta pecka nás takříkajíc udělala.

Po nás hrála nějaká německé kapela, jež měla pod pódiem asi dvě stě lidí. A my měli vedle autogramiádu, která trvala hodinu a půl.

Nejvíce písniček na koncertech ale dodnes hrajeme z naší druhé desky Neornarcis z roku 2012.

Foto: archiv kapely

Dymytry

Napadlo vás po prvních dvou albech, že by se hraní v Dymytry mohlo stát vaší obživou?

Já to tak měl od začátku. Když jsem ze zdravotních důvodů ukončil kariéru baleťáka, rozhodl jsem se naplno věnovat muzice, a tím pádem se jí živit. Chvíli jsem pracoval v reklamní agentuře, kde jsem se naučil spoustu věcí, jež se mi pak hodily v budování značky Dymytry.

Od začátku jsem věděl, že kapela je nejenom hudba, ale i práce na věcech kolem. Propagace, vizuální ztvárnění, kvalita zvuku, podoba plakátů, podoba klipů, podoba pódia při koncertech, podoba show, to všechno hraje důležitou roli a musí se na to myslet. Vyplácí se to. Být v Dymytry nás dnes uživí. Trvá to už několik let.

Letošní album Revolter ukázalo, že i s českými texty, kterých se držíte, lze dosáhnout velmi dobrého zvuku. Dymytry s ním jako kapela dospěli. Souhlasíte?

Souhlasím a jsem rád, že se to stalo. Každá naše deska je trochu jiná a myslím si, že když si je fanoušci poslechnou za sebou, vývoj na nich je jasně znát.

Už od natáčení alba Neser jsme se inspirovali zahraničními produkcemi. Pozvolna jsme se v tom vyvíjeli a před natáčením alba Revolter jsme se rozhodli pro spolupráci s německým producentem Kristianem Kohlem Kohlmannslehnerem.

Na minulém albu Agronaut nám s produkcí pomáhal René Rypar a výsledkem byla nejméně metalová deska naší diskografie. Fanoušci ji přijali trochu s rozpaky, ale i tak si na ní našli své favority, třeba Dej bůh štěstí, která je základem každého koncertního playlistu.

Potom jsme se rozhodli oslovit metalového producenta ze zahraničí. Kristian se postaral o vše. Na všechno měl názor a my s ním byli zajedno. Už ve studiu jsme cítili, že je to ono a že vzniká skvělá deska. Nikdy jsme při nahrávání nezažili takovou pohodu, strašně nás to semklo.

Osobně si drze myslím, že na české scéně dlouho nikdo nenatočil takhle silnou metalovou desku.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám