Článek
Ve čtvrtek 14. září uvedl Brahmsovo Německé rekviem, opus 45, na jehož provedení se podíleli pod taktovkou Sakariho Orama Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Sólisty byli finská sopranistka Anu Komsiová a chilský rodák žijící v Itálii, barytonista Christian Senn.
Přes hodinu rozklenutá duchovní kantáta, zamýšlející se nad posledními věcmi člověka, přináší značné interpretační požadavky. Především je zde významná úloha smíšeného sboru, který prochází všemi sedmi částmi. Hluboce dojemné dílo, vycházející z Lutherova německého překladu Bible, klade na sbor nároky na srozumitelnost, frázování, dynamiku i výdrž ve vypjatých, mnohdy vysoce položených partech sopránů a tenorů.
Vynikající výkon podal Pražský filharmonický sbor v nastudování Lukáše Vasilka.
Pražský filharmonický sbor nárokům díla dostál a zejména se vyznamenal v šesté části Denn wir haben hier keine bleibende Statt (Vždyť zde nemáme trvalý domov), která vyvrcholila znamenitě vystavěnou sborovou fugou v precizním Vasilkově nastudování.
I sólisté se zhostili partů dobře, byť pevně posazený soprán Komsiové zněl v páté části Ihr habt nun Traurigkeit (I vy máte nyní zármutek) trochu ostře. Očekávali bychom spíše sladký andělský hymnus, který konejšivě vítá smrtelníka na druhém břehu. Rovněž Senn neměl proti orchestru dosti znělý a barevný střed hlasu, jímž oznamuje vzkříšení a radostný nový život.
Brahmsovo Německé rekviem v Rudolfinu řídil finský dirigent Sakari Oramo.
Sakari Oramo, šéfdirigent Symfonického orchestru BBC a častý host proslulých londýnských Proms, volil volnější tempa, sboru i orchestru ale dával přesná gesta, která udržela náročnou kompozici v pevném, kompaktním stavu.
Vrcholem koncertu se stala poslední část, slavnostní meditativní sbor Selig sind die Toten (Blahoslavení jsou zesnulí). V Oramově pojetí byl závěr, navazující ideově na začátek, výrazovým završením díla, jež Brahms věnoval památce své matky. Promlouvá tu k lidem o smrti a snaží se jim nabídnout naději a potřebnou útěchu.
