Článek
Nahá mužská postava rozpjatá na vysokém žebříku jako na kříži komunikuje s diváky v polotmě jen zbičovanými zády a naléhavým hlasem s osobitým, drsným témbrem.
Hra Loty Vekemansové je obhajobou Jidáše, který tvrdí, že on, nikoli Kristus, vzal na sebe veškerou vinu. A Steven Scharf o tom dokáže diváky výmluvně přesvědčit.
Vzdor hereckému minimalismu, jímž ho sešněroval režisér Johan Simmons, udržuje diváky v pozornosti plejádou hereckých prostředků, především dokonalou prací s hlasem, ale i tělesným napětím a gestem. Monodrama Judas uvedené v pražském Divadle Komedie bylo jednoznačně jedním z vrcholů letošního festivalu.
Devadesátiminutový monolog Sviť, černé slunce podle autobiografického románu Alberta Ostermeiera přivezl na festival lucemburský Les Theâtres de la Ville. Herec Luc Feit měl proti Scharfovi snazší pozici zaujmout diváky komorního Divadla Na zábradlí atraktivním tématem očekávané smrti.
Jeho herecký projev byl živý, přirozený a kontaktní, ale dílo samo poněkud umluvené, zahlcující diváky množstvím textu. Téma člověka uvedeného mylně do situace na okraji života a smrti nicméně samo o sobě přineslo řadu znepokojivých myšlenek.
Program festivalu dnes pokračuje inscenací berlínského Deutsches Theater Mateřština Mamelošn v Divadle Komedie.