Článek
Jak byste představil české zástupce v letošní karlovarské hlavní soutěži?
V Česku usazený slovinský režisér Olmo Omerzu je navzdory svému mládí mimořádně respektovaným filmařem a nás těší, že si pro světovou premiéru své velmi chytré a poutavé road movie nejen o síle klukovského přátelství Všechno bude vybral právě náš festival. Omerzu je filmař-intelektuál v tom nejlepším smyslu slova. Fáze scenáristická i realizační jeho snímků jsou velmi promyšlené, a i když na první pohled působí lehce a elegantně, mají svou nespornou hloubku.
A druhým českých filmem v hlavní soutěži je Domestik, celovečerní debut režiséra Adama Sedláka, který na sebe upozornil už webovým seriálem Semestr. Jde o formálně velmi výraznou klaustrofobní studii rozpadu těla a ducha – uvnitř chladně působícího bytu se tu odehrává příběh jednoho podivného manželského páru, cyklistického trenažéru a kyslíkového stanu.
Když mluvíte o Semestru, vnímáte tuhle cestu přes různé internetové platformy jako dobrou vstupní bránu do „velkého“ filmu?
Ano. Třeba jiný tuzemský režisérský talent Andy Fehu učinil podobnou zastávku jako Adam Sedlák, byť přišla až po jeho celovečerním debutu. Je to teritorium velké tvůrčí svobody a možností vyzkoušet si nejrůznější narativní i formální postupy, se kterými pak režiséři mohou nakládat o to sebevědoměji.
Omerzu i Sedlák jsou z té nejmladší tvůrčí generace. Je to dobré znamení vzhledem k budoucnosti českého filmu?
Jednoznačně. Omerzu se v zahraničí už jistému renomé těší a i Sedlákovi si troufám prorokovat kariéru, která nebude omezena pouze na území České republiky; svědčí o tom ostatně i ohlasy na Domestika ze strany zahraničních odborníků, kteří měli možnost film v nedokončené verzi zhlédnout. Oba režiséři si umějí nalézt příběh, který je univerzálně přenosný, a uchopit jej svébytným způsobem, mimo jiné založeným na schopnosti kreativním způsobem zpracovat vlastní cinefilské zážitky.
Olmo Omerzu
Které další výrazné snímky nabídne hlavní soutěž?
Za velký úspěch považujeme fakt, že bude mít ve Varech premiéru nový film proslulého rumunského tvůrce Radu Judeho Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři. Jde o mimořádně originální příspěvek na téma národa a jeho vyrovnávání se s traumatickými okamžiky vlastní minulosti, tedy téma teď u nás velmi rezonující. Mimochodem film za Českou republiku koprodukoval Jiří Konečný, producent Omerzuova Všechno bude.
Řada diváků si jistě pamatuje na Zoologii ruského tvůrce Ivana Tverdovského a počítám, že si nenechá ujít ani jeho nový titul Skokan. Za velice výrazné lze považovat i temné rakousko-americké drama Do noci, zejména co do ústředního hereckého výkonu Caleba Landryho Jonese, známého z oscarových Třech billboardů kousek za Ebbingem.
Když zmiňujete Jiřího Konečného, není dalším pro český film nadějným znamením právě to, že se čeští producenti nebojí zapojovat do mezinárodních koprodukcí a rozhlížet se v kontextu světového filmu?
Určitě ano, v posledních letech se zde objevuje více zajímavých producentů, kteří podobně jako Jiří Konečný spolupracují se zahraničními partnery. Filmy, na kterých se podílejí, pravidelně cestují po světových festivalech. Příkladem může být Kukuřičný ostrov gruzínského režiséra Geroge Ovašviliho, který vyhrál ve Varech před čtyřmi lety. Sice jde převážně o minoritní koprodukce, ale i to se začíná měnit.
České zástupce najdeme také v dalších soutěžních kategoriích. Které filmy to jsou a čím vás zaujaly?
I v soutěži Na východ od Západu jsou dva čeští zástupci. Snímek Tomáše Pavlíčka Chata na prodej, humorný příběh jedné lehce excentrické rodiny v kritické situaci popsané v názvu, stojí na propracovaném scénáři a velmi dobrých hereckých výkonech. Humor nechybí ani v režijním debutu Beaty Parkanové Chvilky, což je v pravém slova smyslu rodinný snímek, velmi umně zkonstruovaný okolo postavy mladé ženy, kterou hraje Jenovéfa Boková.
V dokumentární soutěži pak máme dva vyslance. Dokumenty Tomáše Bojara, které se na karlovarském festivalu promítají pravidelně, mají pokaždé velmi promyšlený koncept. Tentokrát se zaměřil na paralelní sledování dvou novinářských redakcí připravujících se na Zemanovo vyhlášení druhé prezidentské kandidatury.
Druhým českým dokumentárním filmem v soutěži je V Mosulu Jany Andert, prostřednitcvím něhož se dostáváme do přední bojové linie v Iráku. Jde o velmi sugestivní reportáž, což není žánr, který bychom uváděli ve Varech často, ale tento snímek nás svou kvalitou přesvědčil
Kosmonauti ve Varech.
A protože byla nabídka nových českých filmů skutečně bohatá, zařadili jsme další tři české premiéry do mimosoutěžního programu. Diváci budou moci zhlédnout nezávislou sci-fi komedii Bena Tučka Mars, dokumentární portrét vzniku jednoho představení La Putyky Cirkus Rwanda a celovečerní dokument o vzniku skateboardingu v Československu King Skate, natočený Šimonem Šafránkem.
Další dobré znamení pro českou kinematografii. Pojďme ale k jednomu špatnému. Co říkáte na aktuální situaci na rozdělené FAMU?
Byl jsem dost na cestách a celý konflikt sledoval jen zpovzdálí, nicméně je mi z toho smutno. Mám pocit, že si u nás na jednu stranu všichni neustále stěžují na krizi tuzemského filmu a nedostatečný zájem o české snímky v zahraničí, ovšem opakované pokusy s tím něco udělat se setkávají spíše s typicky českou nedůvěřivostí a podezřívavostí.
Je to skutečně běh na dlouhou trať a úspěšných výsledků se nedočkáme, pokud se jednotlivé složky filmové branže více nesemknou.
Situaci na FAMU sleduju s obavami i proto, že se karlovarský festival snaží dlouhodobě podporovat mladé filmaře a blízká spolupráce s nejdůležitější českou filmovou školou je toho nedílnou součástí.
Je nějaký film z letošního programu, který vás opravdu zasáhl? Coby obyčejného diváka?
Je jich celá řada, já se ostatně snažím na filmy dívat očima obyčejného diváka, tedy spíše intuitivně a prost nějakého racionálního přístupu. Zasáhla mě třeba Zama argentinské režisérky Lucrecie Martelové, nová dokumentární esej věrného přítele našeho festivalu Marka Cousinse Oči Orsona Wellese či nenápadný, ale úžasně působivý německo-mexický dokument To nejlepší, co můžeš udělat se svým životem.