Článek
Hříšné město se chystá na noc, jež by měla přinést vykoupení. Ale ještě než vypukne, vstoupí do něj démonický muž s dlouhou píšťalou: Krysař přichází, aby vyčistil město od špíny a krys. Jen on ví, že půlnoc nebude vykoupením, ale trestem. Přinese zmar a prázdnotu. Provázen Ďáblem mnoha podob, potká skupinu svatebčanů: Kristian a Agnes projíždějí v červeném cabrioletu Prahu - hledají, kdo by je oddal. Ale ke svatbě už nedojde: Krysař poznává Agnes a s ní cit, jenž mu byl dosud odepřen. "Vyhrál jsem naději a vyhrál jsem lásku," říká Krysař, ale ví, že za takové výhry se hodně, hodně platí...
Kolem Brabcova experimentu se na přelomu roku hodně psalo. Ale i ten, kdo nečetl nic, se z úvodních titulků dozví, že jde o film, natočený za 24 hodin. Je to trochu škoda: Krysaře lze totiž dobře přijmout aniž by si u toho člověk musel říkat: "na to, že se točil jeden den..."
Základ příběhu je sám o sobě natolik silný, že zůstává základně přítomen nejspíš v každé variaci. V tomto směru měli scenáristé výhodu do začátku, a nezmarnili ji. Ve filmu je však možná ještě podstatnější ona atmosféra hříšného města a jeho proměny. A tady Brabec znovu potvrdil, že je filmař v pravém smyslu slova, že vyjadřování pohyblivými obrázky je přesně to, co mu sedí.
Nejsou to jen jednotlivé situace a záběry kamery, ale i práce ve střižně, kde za pět dní s Jiřím Brožkem sestříhali z pěti a půl hodin hrubého materiálu sedmdesátiminutový film s plynulým, dramaticky vystavěným příběhem, ale i s napětím, pointováním situací.
Profesionalita je ostatně to, co dalo Krysaři konečnou podobu, a co zvítězilo nad Brabcovou původní touhou a představou natočit film co nejvíc improvizovaný, s co největším zapojením náhody, Prahy, jejích obyvatel a turistů. Nakonec naštěstí odolal pokušení experimentovat za každou cenu a předkládá divákům navzdory rychlosti výroby dobře srozumitelný, divácky atraktivní film. Do zřetelného a jasného popředí nechal vystoupit ústřední postavy v hereckých akcích, jimž dominuje Karel Dobrý v roli Ďábla, Ester Geislerová jako Agnes a na relativně malém hereckém prostoru typově dokonalý Petr Jákl jako Krysař.
Posílil také úlohu masopustně barevných studentů DAMU, potlačil turisty, dal zkrátka té své Praze víc barev a filmu tempo, jaké život sám těžko mohl v těch čtyřiadvaceti hodinách nabídnout. Zdá se ostatně, že při Brabcově týmu stál Bůh či Ďábel sám: Krysař přichází do zasněžené Prahy, poletující vločky jako konfety padají na svatební veselí, a tak jako uvnitř příběhu, tak i venku postupně přituhuje, mrzne, a ráno se město probouzí do kocoviny střepů a prázdnoty a zároveň do mlžně slunečného dne...
Krysař je tedy nakonec jaksi učesanější, méně "střelený" než měl původně být. Hudba Daniela Landy ladí (budiž k tomu připomenuto, že Brabec psal "na hudbu", nikoliv naopak) a jen škoda, že jí není víc. Nejde jen o to, že muzikálovější charakter by Krysaři slušel, ale použití více písní by například pomohlo odstranit místy zbytečné opakování situací i textu: trochu nadbytečné množství "bouchání šampaňského", až příliš moralistických promluv, které nepříjemně dublují to, co z příběhu samo plyne.
Krysař je po několika minulých zážitcích s českým filmem příjemným překvapením. Dokazuje, že když experimentuje člověk, jenž ovládá řemeslo, je to něco docela jiného než když se za experiment vydává neumětelství typu Lásky shora. A po Útěku do Budína, Kameňáku, Lesních chodcích a Městečku je to první film letošního roku, který dává naději, že ty horší časy alespoň na chvíli skončily.
Krysař, ČR 2003 scénář: F. A. Brabec a Ivana Nováková, kamera a režie: F. A. Brabec, hudba: Daniel Landa, hrají: Petr Jákl, Karel Dobrý, Ester Geislerová, Richard Krajčo a další