Článek
K příkladům se nemusí chodit daleko, už v úvodu nás Vinterberg seznamuje s mladíkem Sebastianem, jehož otec spáchal sebevraždu. Chlapce to evidentně trápí a nikdy si úplně nezvykl, že si jeho matka mezitím našla partnerku. Režisér naservíruje divákům a divačkám schéma traumatu z dětství a i pomocí metafor z něj udělá velké téma. A pak ho celé jednou nevinnou větou shodí. Nezbývá než se zasmát sám sobě.
Děj snímku se točí kolem návratu slavného operního zpěváka Karla Kristiana Schmidta zpět do rodné vesnice. Přípravy vrcholí a v rámci nich se kolem Sebastiana objevují jeho současná trochu povrchní přítelkyně Claudie i psychicky ne zcela zdravá Maria, Sebastianova láska z minulosti, kterou poznamenala smrt její matky (mimochodem způsob jejího úmrtí je opět klasicky filmově skandinávský – zamrzla ve vaně).
Alternativní název filmu by tak mohl být Mezi dvěma ženami, ale taky O otcích a synech. Záhy se totiž ukazuje, že stejné dilema, které teď stojí před Sebastianem, řešil před lety i jeho otec. Je nasnadě, že se geny nezapřou. Snad by se i dalo říct, že jsou oba ta samá postava, jen v jiném věku.
Nezůstává jen u vztahových trojúhelníků
Ale Vinterberg nezůstává jen u vztahových trojúhelníků, podtrhuje další otazníky lidského života. Hledání chybějících součástek našich duší, motivace k novým směrům před námi i ohlížení zpět k medvědům uloveným v minulosti (operní zpěvák si svého medvěda táhne v kufru stále s sebou, podobně jako je Vinterberg sám obtěžkán svým vlastním úspěchem – přelomovým Dogma filmem Rodinná oslava).
Celou stopáž režisér prokládá velmi svěžím humorem, který obstarává třeba figurka kuchaře, který s vážností domorodého šamana připravuje i vodu s ledem a pro něhož největším triumfem bude, pokud operní hvězda zapomene na své nechutenství a vezme do úst alespoň ždibek z jím připraveného pokrmu.
Krutě dánsky ironický, ale vlastně laskavý snímek
Vinterberg nezapomíná ani na formální stránku svého filmu. Skvěle pracuje se slunečním světlem, scénám jím dodává nové významy i punc jedinečnosti. Sám přiznává svou inspiraci italskými režisérskými legendami (Itálií je inspirován i příběh sám).
Neváhá pro možné víceznačné vyznění snímku sáhnout pro snovou atmosféru i detail v pozadí, hravě pracuje s načasováním. To vše ruku v ruce se svým dvorním kameramanem Anthonym Dod Mantlem (čerstvým držitelem Oscara za Milionáře z chatrče).
Právě těmito formálními hrátkami obohacuje žánr, byť někdy lehce na úkor ostrosti svého sdělení. Ale naštěstí ho ještě cesty po filmovém světě nezkazily natolik, aby nedokázal natočit krutě dánsky ironický, ale vlastně laskavý snímek.
Když se muž vrací domů
Když se muž vrací domů Dánsko/Švédsko 2007, 100 min.
Režie: Thomas Vinterberg, kamera: Anthony Dod Mantle, hrají: Thomas Bo Larsen, Oliver Moller-Knauer, Helene Reingaard Neumannová, Ronja Mannov Olesenová