Článek
Svůj život spojila zejména s Divadlem Petra Bezruče, účinkovala však i v dalších ostravských divadlech.
„Během kariéry ji potkaly velké herecké úkoly z oblasti moderní dramatiky jako Stella v Tramvaji do stanice Touha, Matka Kuráž, Doktorka von Zahnd v Dürenmattových Fyzicích (1963), Lady Torrancová v Sestupu Orfeově (1966), vdova Gurmyžská v Ostrovského Lese (1969) nebo Paní Dulská v Morálce paní Dulské (1971). Velice často hrála role vesnických žen všech věků v zásadních titulech české klasiky,“ připomněla Alice Taussiková z Ostravského divadelního archivu, který mapuje činnost ostravských divadel.
Štěpánku Ranošovou znají i televizní diváci, zejména ze seriálů, z nichž některé se vysílají dodnes.
Šlo především o díla z produkce ostravského televizního studia jako Dispečer, Kamenný řád, Bez ženské a bez tabáku nebo Stavy rachotí. Objevila se také ve zhruba dvacítce celovečerních snímků, mimo jiné v Sedmi havranech, Nikolovi Šuhajovi loupežníkovi nebo ve filmu Město mé naděje,“ řekla Taussiková.
Předávání Ceny Thálie 2024. Cenu za celoživotní mistrovství v činohře pro Štěpánku Ranošovou převzala vnučka oceněné Adéla Koutná.
Herečka za svůj život získala nespočet ocenění, to nejcennější pak v roce 2024, kdy se stala nositelkou Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.
„V posledních letech významně pomáhala Ostravskému divadelnímu archivu s identifikací historických dokumentů z dávných časů divadla – vždyť už byla jediná, která na jevišti zažila třeba Jiřího Myrona,“ dodala Taussiková.
