Článek
Autoři postavili na náměstí v Kostelci nad Orlicí stan. Říkali mu Trafika a lidé v něm mohli za svůj příběh získat kávu, cigaretu nebo drobný předmět. Přímo v centru města vznikaly kresby, komiksy a krátké animované filmy nebo se vyprávěly příběhy.
„Nechali jsme se překvapovat jednotlivými událostmi a tím, co se v průběhu celého přípravného procesu dozvíme. Od uvedení inscenace ve fázi work in progress v červnu 2013 jsme hodně pokročili, nyní se dotýkáme témat ohrožení, nedůvěry a slabosti. Tyto pocity, které všichni velmi dobře známe, jsou často živeny naším okolím, a proto jsme si vzpomněli na dětskou hru vadí - nevadí. Položili jsme si otázku: kdy jsme hrdiny a kdy poraženými v očích našeho okolí? Kdo je silný a kdo je na konci řady?“, říká režisérka Jana Svobodová před uvedením vadí-nevadí.cz v pražské Arše, kde bude mít premiéru 11. a 12. února.
Záběr z představení vadí-nevadí.cz
Autentičnost celé inscenace podtrhuje účast samotných vypravěčů příběhů. Aňa je Běloruska. Vdala se, když jí bylo osmnáct. Spolu s manželem Evženem se účastnila protivládních demonstrací. Později utekli a požádali u nás o azyl. Rok žili v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí. Prožili si zde nečekaně těžké období. Chtějí studovat. Chtějí si najít v Čechách práci a nový domov.
Hanička bydlí v Korytech. Je jí jedenáct a je menší než ostatní. Ve třídě je obětí šikany. Hanička se rozhodla chodit na judo. Chce se naučit bránit.
„Pracujeme s lidmi, kteří jsou v jistém ohledu slabší, ovšem nikoli díky sobě, ale díky společnosti, jež je odmítá přijmout a znesnadňuje jim život. Spolu s nimi chceme říct, že všichni máme svoje slabá místa a ostatní nám naše slabosti dávají náležitě najevo. Způsob, jak se s tím můžeme vyrovnat, nás jako tvůrce zajímá,” doplňuje Svobodová.