RECENZE: Tak a teď jsme tu a vy jste tady

Aktuálně přibyl další titul, Tak a teď jsme tu vypůjčený z amerického evergreenu, který vystihuje jeho podobu. Jsou tu Jiří Suchý, Jitka Molavcová a pětičlenný výběr ze semaforského big bandu.

Mají jen to, čemu se hezky česky říká play list neboli seznam písní. Jsou to ty, jež od roku 1959 na semaforském jevišti zazněly. Jen se neví, které to budou a v jakém pořadí.

Trvalky jsou nutné – ať už je to Píseň o rose, Dítě školou povinné, Modré punčochy, Zpěváci toulaví, nebo Už dávno nejsem dítě, ale dojde i na ty pozapomenuté anebo nedávno otextované, jako třeba Barbařin song z Brechtovy a Weillovy Žebrácké opery v nádherně prožitém provedení Jitky Molavcové. A příště to možná budou zase jiné, protože písniček je za ta léta moc a do jednoho večera se nevejdou.

Suchý s Molavcovou nezastírají, že program je improvizovaný a vzniká do značné míry před zraky diváků. Občas je z toho trochu zmatku, ale i ten k půvabu večera patří. Dojde i na hosty.

Tím prvním je výborně zpívající Sofie Pavlíková navazující na tradici dětských zpěváků v Semaforu. Druhým pak herec a zpěvák Radim Schwab, který svůj krásný hlas předvede jak v muzikálovém, tak i semaforském repertoáru, sám ostatně k Semaforu patří.

Jiřímu Suchému to i v třiadevadesáti pořád náramně zpívá, Jitka Molavcová snoubí ženský půvab s klaunským humorem i srdečností a kapela v čele s Jiřím Svobodou je prostě skvělá.

Snad by ještě stálo za to některé písničky trochu víc okomentovat, ne vždycky jsou v hledišti jen pamětníci jako o premiéře.

Třeba Suchého oblíbený hit V+W Půl párku by si to zasloužil. Divákům není zakázáno broukat si písničky spolu s protagonisty, v závěru jsou k tomu i vyzváni.

Vždyť smyslem večera je právě ono propojení jeviště s hledištěm, jak se ostatně zpívá na úvod: Tak a teď jsme tu a vy jste tady. A o to v Semaforu vždycky šlo.