Článek
Druhou, rovněž setrvalou dramaturgickou linkou je seznamování se slavnými jmény české i světové historie, určené pro školní děti. Ale ať už to byl Galileo, Komenský, Váchal nebo Raška, vždy šlo o víc než jen o konkrétní osobnost. Skrze její život a přínos se tu pokaždé sděluje cosi pro život podstatného a obecně platného.
Je tomu tak i v inscenaci Kterak měl Masaryk zase jednou pravdu, určené pro děti od dvanácti let výše. Podle vlastního textu ji připravil za dramaturgické spolupráce Víta Peřiny umělecký šéf hradeckého Draku Jakub Vašíček.
Na půdorysu boje o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského, jimiž chtěla část obrozenců prohloubit českou historii tak, aby se vyrovnala německým písním o Nibelunzích, otevírá inscenace palčivě aktuální téma, kam až sahá hranice zfalšování faktů, a to i zaštítěných dobrou vůlí a národní horlivostí. A s tím i neméně potřebné téma zapojení vlastního rozumu a kritického přístupu k ověřování faktů.
Václav Hanka byl vlastencem už ve škole, jak dokazuje loutkářská scéna.
Inscenace sleduje proces obhajování pravosti Rukopisů a roli mladého profesora Tomáše Garrigue Masaryka, který vystoupil neohroženě a důsledně proti účelovému zfalšování historie. Na scénu přivádí velké množství faktů i osobností, v jejichž orientaci pomáhá i pečlivě vybavený programový bulletin, a především postava průvodkyně celým příběhem, ztělesněná umělá inteligence v podobě sympatické Diany Čičmanové, která hodně napomáhá tomu, aby se dětští diváci (ale s nimi možná i část těch dospělých) v příběhu docela neztratili.
A že těch osobností je! Především je tu Masaryk ztělesněný Adamem Kubištou a „objevitel“ Rukopisů Václav Hanka, pak na obou stranách barikády Josef Jungmann, Josef Dobrovský, František Palacký, Josef Durdík, Jan Gebauer a řada dalších, až po spisovatele Miroslava Ivanova, který spor o Rukopisy rozvířil ještě v šedesátých letech minulého století a z jehož podnětu byly Rukopisy podrobeny kriminologické expertíze.
Inscenace o sporu kolem Rukopisů má i formu hudební revue.
Celá tahle místy až směšná tahanice o pravost podvržených textů údajně z raného středověku by ale mohla být jen zábavnou epizodou, kdyby tu nepadla i zmínka o České společnosti rukopisné, která v roce 1993 (!) znovu vystoupila na obranu jejich pravosti.
A to už jsme oběma nohama v dnešku, kdy se to fake news neboli falešnými zprávami na sociálních sítích a nespolehlivých či záměrně dezinformačních webech jen hemží. A právě generace náctiletých se s nimi setkává. O dezinformacích a jejich roli v politice a válečných konfliktech ani nemluvě.
Něco přes hodinu trvající inscenace Naivního divadla ale na toto varovné poselství nijak výrazně netlačí. Je zábavnou historickou show, kde ani loutkářské umění nepřijde zkrátka, ostatně krásné loutky byly vytvořeny podle skutečných osobností na základě dochovaných portrétů a fotografií, a inscenace se nese i v duchu obrozeneckých loutkářských produkcí.
Využity jsou i hudební a pěvecké kvality souboru. Na inscenaci je znát velký objem studijní přípravy a zaujetí všech účinkujících. A tak, i když se těch informací na diváky valí někdy až příliš, rozhodně se nudit nebudou.
Produkce obrozeneckých loutkářů připomene Marek Sýkora v roli principála.
| Jakub Vašíček: Kterak měl Masaryk zase jednou pravdu |
|---|
| Režie Jakub Vašíček, výprava Kamil Bělohlávek, hudba Daniel Čámský, dramaturgie Vít Peřina. Premiéra 6. června v Naivním divadle, Liberec |
| Hodnocení: 85 % |
