RECENZE: Milostné třeštění na břehu mořském

Už při usazování diváků v hledišti koncertuje ve vyvýšeném orchestřišti smyčcový kvartet doplněný o pozounistu. Úryvky ze skladeb klasiků od Mozarta po Smetanu i Strausse diriguje excentrický vévoda Orsino (Vladimír Javorský).

Orsino totiž miluje hudbu a opájí se jejími tóny stejně náruživě jako svou láskou k hraběnce Olivii (Lucie Trmíková).

Hudby a milostného třeštění je jeho Ilýrie plná. Kdokoli vstoupí na její území, propadne lásce bez pochopitelného důvodu a bez rozdílu věku i pohlaví. Z moře zachráněná Viola, alias Cesario (Denisa Barešová), se zamiluje do o dvě generace staršího Orsina, stejně jako její dvojče Sebastian (Prokop Košař) do Olivie.

Po Sebastianovi zase zahoří drsný pirát Antonio (Jiří Černý), ale v závěru se spokojí i s rytířem Andrém Chabrusem (Ondřej Pavelka), jenž předtím planul pro Olivii. Tokající dvojici vytvoří i Tobiáš Brok (Robert Mikluš) a Marie (Kateřina Winterová), takže na konci všechno ladí do páru. Škoda, že inscenátoři nespárovali i Malvolia (David Prachař) a Šaška (Filip Kaňkovský), aby to vycházelo i početně.

Režisér Jan Nebeský je tvůrce originálních řešení, jež vnáší do klasických textů. Bývají provokativní, ale zároveň i inspirativní. Připomeňme originálního Krále Leara, jehož v Národním divadle inscenoval před patnácti lety. V případě Večera tříkrálového ale jako by jeho cílem bylo jen rozesmát publikum, a to místy za každou cenu.

Vážnější tóny Shakespearovy mistrné hry, v níž, stejně jako ve všech jeho komediích, zaznívá i spodní tón smrti, zde zůstaly potlačeny. Letmo je po pauze připomene karnevalový průvod masek, ale ani poté se s tímto motivem nijak výrazně nepracuje a vše se vrátí do nezávazné zábavy, klouzající po povrchu Shakespearova hutně seškrtaného textu. Jenže i třeskutá legrace se vyčerpá a stane se nudnou, postrádá-li myšlenku.

Ještěže inscenaci prostupuje hudba Aleše Březiny, která dění rytmizuje a vytváří hravý odstup od příběhu žánrově pestrou nabídkou písní.

Z přeexponovaného hereckého projevu většiny protagonistů se vydělují především dvě kreace: Viola, jejíž milostné propletence s půvabem a vtipem ztělesňuje Denisa Barešová, a Šašek, jemuž Filip Kaňkovský ve vizuálu Magora Jirouse dodává i přes převládající zábavnost hlubší filozofický podtext. Celé se to odehrává v bowlingové herně s obří zavěšenou velrybou, v jejímž břiše se v závěru objeví Velasquezův obraz Klanění tří králů.

Proč? Inu, vždyť se to jmenuje Večer tříkrálový. Hlubší propojení hledat zřejmě netřeba. Ale publiku, které očekává bezbřehou legraci, tato nadsazená podoba Shakespearovy komedie možná postačí. Od režiséra kalibru Jana Nebeského se ale přece jen dalo čekat víc než jen taškařice v duchu podtitulu Večera tříkrálového, jež zní Cokoli chcete, anebo, jak v programu upřesňuje teatrolog Pavel Drábek, Jak to máte rádi.