RECENZE: Křehká láska Pellea a Melisandy

Debussy složil svou rozměrnou pětiaktovou operu na vlastní libreto podle básnického dramatu Maurice Maeterlincka. Vdovec Golaud si z lesa přivádí tajuplnou a krásnou dívku Melisandu, která se ale v temném hradu jeho děda, krále Arkela, cítí nešťastná a útěchu nachází jen v porozumění s Golaudovým nevlastním bratrem Pelleem. Rozvíjí se mezi nimi něžný vztah, který z dětinského okouzlení přerůstá v lásku.

Inscenace v Národním divadle trvá se dvěma pauzami téměř čtyři hodiny, ale nenudí ani na okamžik. Je ukázkou úzkého propojení hudby se scénickou podobou, k němuž na společné cestě dospěli francouzský dirigent Patrick Fournillier a německý režisér Christof Loy.

Ve vyváženém souznění vyprávějí příběh, v němž je více naznačeného než vysloveného, a oba modelují barevnou, průzračnou a na impresi založenou hudbu i její scénické ztvárnění na hony vzdálené často vídané operní šarži.

Režisér naslouchá hudbě a vede postavy místy ve zpomalené pohybové stylizaci po vlnách jejích emocí a dirigent propojuje mimořádně dobře připravený orchestr s pěvci a děním na scéně do jednoho promyšleného přístupu k dílu. Výsledkem je emotivně, hudebně i výtvarně silná inscenace vypovídající o křehkosti a složitosti mezilidských vztahů.

Vše se odehrává v jedné obrovské, chladně modré místnosti, která jednotlivá prostředí neilustruje, ale dává prostor divákově fantazii, kde působivě využité světlo proniká oknem i různými dalšími průhledy, kde se zadní stěna otevírá nejen do jídelny, ale i do dalších magických prostor lesa či jeskyně a kde se na zdech chvějivě odráží voda, jež má v příběhu Pellea a Melisandy svou nezastupitelnou roli.

Národní divadlo má pro všechny role kvalitní obsazení. Islandská, v Praze dlouhodobě působící mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir je ideální Melisandou, a to jak po stránce hlasové, tak i svým zjevem a hereckým ztvárněním postavy plné nervozity a neuchopitelného tajemství. Vynikající výkon podává Pavol Kubáň v roli Golauda.

Dokáže postihnout jak jeho drsnou až násilnickou stránku, tak i tragiku jeho žárlivostí sžíraného nitra. Madridský rodák, barytonista David Oller, je v roli Pellea třetím vrcholem tohoto hvězdného trojúhelníku.

Ale i ostatní sólisté zapadají svými výkony do citlivě budovaného obrazu Debussyho impresionistické opery, a to od švédského basisty Anderse Lorentzsona v roli soucitného krále Arkela až po pěvecky i herecky přesvědčivého Joshuu Alvareze v dětské roli Golaudova syna Yniolda.

V Národním divadle se tak objevuje konečně inscenace, která naplňuje evropské parametry současného hudebního divadla a divákům přináší opravdový zážitek.