RECENZE: Hříšní lidé města pražského dorazili do divadla

Kriminální tvorba má v tuzemských luzích a hájích bohatou tradici. Mezi skvosty v její výkladní skříni rozhodně patří kultovní seriál Hříšní lidé města pražského, jeho filmová pokračování i navazující Panoptikum města pražského. Všechna tato díla vznikla podle povídkové předlohy Jiřího Marka. I když od premiéry posledního z nich uplynulo čtyřicet let, jsou stále hojně reprízována.

Tvůrci z Městských divadel pražských se rozhodli Markovy povídky převést na divadelní prkna. Namísto místy odlehčeného dílka ale v hávu až noirové mysteriózní detektivky, ve které nechybí femme fatale, iluzionista či zkušený vyšetřovatel.

Zatímco seriáloví představitelé ústřední trojice, respektive čtveřice, byli usedlí pánové v letech a častokrát s buřinkou na hlavách, divadelní pojetí udělalo z Vacátka a spol. mladší detektivy, kteří sice nosí krásné prvorepublikové obleky, ale to je asi tak to jediné, co je spojuje s Markovým předobrazem. Vacátko a Brůžek jsou boxeři, Mrázek namísto penzisty praktikant připomínající v mnohém cimrmanovského Hlaváčka a Bouše antinacistický konspirátor.

V takovémto složení se parta okolo Vacátka pouští do zapeklitého případu, ve kterém figurují špioni, okultní vědy i proslulá Jedová chýše, slavná lokalita z Markových příběhů. Celý případ je originální, nicméně prvky v něm vycházejí z několika dílů seriálu (například výbuch továrny kdesi nedaleko Reichenbergu). Na jevišti se střídají nejrůznější scény, pelmel herců předvádí taneční kreace a inscenaci doplňují i chytlavé písně.

Všichni herci v Hříšných lidech podávají výborné výkony, vedle ústřední čtveřice se ale sluší vyzdvihnout Viktora Dvořáka v roli iluzionisty Hanussena a Williama Valeriána jako Grafa, majitele továrny. Valerián zároveň u řady scén hraje na saxofon, jeho přínos celé inscenaci je tedy nepopiratelný.

I když se inscenace vydala jiným směrem než seriálové zpracování Vacátkových eskapád, jedna věc jí přece jen chyběla. A to v podstatě zlidovělá znělka seriálu, která mohla zaznít v samotném závěru. Naopak vsunutí některých modernějších a někdy expresivnějších výrazů do mluvy (nejen) hlavních hrdinů není na škodu, byť podle nejrůznějších diskuzí řadě lidí vadí.

Celkově jsou Hříšní lidé jednou z nejlepších novinek Městských divadel pražských v končící sezoně a nabízejí detektivní příběh, jenž potěší fanoušky (neo)noiru. Zároveň ale neurazí ani příznivce původních Markových povídek, případně obou seriálů podle nich vzniklých.