RECENZE: Brněnský rockový muzikál Jánošík aneb Na skle malované jako portrét současnosti

Režisérem Jánošíka je Stanislav Slovák, který stál za režijním pultem i v roce 2008. Spolu s dramaturgy Vojtěchem Balcarem a Janem Šotkovským je zároveň spoluautorem inscenační úpravy. Ta dává nastudování nový rozměr a specifický charakter, gradaci zbojnických scén i romantiku mýtické pohádky inscenované pod širým nebem s nasvětlenou noční katedrálou svatého Petra a Pavla v pozadí.

Představení začíná příjezdem potulných herců, kteří se vzápětí dostávají pod drobnohled „domácích“ pandurů (strážců pořádků). Hraje se divadlo na divadle, ústřední dějová linka se točí kolem lásky, svobody, důstojného bytí a mladické zbojnické hrdosti a nespoutanosti.

Představitelé potulných herců jsou oblečeni do dobově laděných kostýmů kontrastujících s pandury, kteří mají na sobě civilní „rockové“ rifle a kožené bundy. Pomyslnou třetí rovinu nastudování reprezentují, a celou inscenaci propojují a oživují, mystičtí zástupci nebe, pekla a umírání; Anděl (v bílém šatovém hábitu), Čert (v černém moderním overalu) a Smrt (v neutrálním hávu). Autorkami kostýmů jsou Andrea a Adéla Kučerovy.

Scénu Jaroslava Milfajta obklopují červené šály zahalující otevřené prostory za provizorním jevištěm, které účinně izolují magický svět divadla od okolní historické architektury. Červená barva symbolizuje zbojnickou vášeň, vzdor, krev i lásku. Hlavní kulisou a rekvizitou je dřevěný rozkládací vůz, který se proměňuje v součinnosti s dějem muzikálu.

Hybnou složkou nastudování je hudba Ernesta Brylla. Ačkoliv zůstalo hudební aranžmá Karla Cóna z roku 2008, nástrojovým obsazením orchestru hudba žánrově přitvrdila. Biskupským dvorem se nesou strhující energické rytmy elektrických kytar, syntetizátorů, bicích, ale i surové zvuky železa, vše pod dirigentskou taktovkou Karla Albrechta. Nelze nejmenovat například píseň Ej baby baby, muzikál ale nabízí i další povedené skladby. Mnohdy má divák pod vlivem hudby, zpěvu a tance na jevišti problém vydržet sedět na sedačce v hledišti.

Pod strhující, pohybově nenásilnou a přirozeně působící choreografií, která je inspirovaná divokými zbojnickými odzemky, skoky, ale také tradičními folklorními tanci, je podepsána Hana Kratochvilová.

Představiteli hlavních rolí – Jánošíka a Prvního děvčete – jsou Libor Matouš a Lesana Krausková. Oba mladí umělci podávají vynikající herecké, pěvecké i taneční výkony, stejně jako celý hrající soubor.

Protipólem milostného dua jsou panduři v podání Rastislava Gajdoše, Marka Huráka, Martina Mihála a Patrika Mojžíše. Reprezentují jakýsi politický dohled nad obecní zábavou. Potulní herci hrají na jejich zadání. Ovšem původní idea se jaksi zvrhává jiným směrem, než chtěli a herecká skupina rozehrává dramatický životní příběh hrdého zbojníka Jury.

Zde do děje hry vstupují již jmenované personifikované postavy. Anděl (Ivana Vaňková) vnáší do představení skrze noblesní a elegantní projev čistotu a víru v lidské dobro. Čert je ztvárněn zkušenými zralými hereckými prostředky Světlany Janotové. Hledá lidské slabosti, hříchy, pokušení a odvrácenou stranu zbojnického řemesla. Smrt v podání Marty Matějové přistupuje k hrdinům s absolutní lhostejností a chladem, čímž dává večeru mrazivé napětí.

Hnací silou inscenace je vedle strhující hudby, zpěvu a tance také vše prostupující konflikt, boj za důstojné bytí. I když se zpočátku může nastudování jevit jako dějový a výtvarný slepenec, celá koncepce má ve skutečnosti pevný řád, který propojuje tři odlišné světy – prostý, ale silný lid, všude přítomnou nadřazenost mocných a konečně pohádkovou nadčasovost.

Ústřední a nejsilnější spojnicí Jánošíka je nakažlivé nadšení a zaujetí herců, kteří se zvláště v den premiéry museli mimo jiné vypořádat s neplánovaným značně rušivým elementem v podobě hlučného živého koncertu, který probíhal v bezprostřední blízkosti Biskupského dvora. Nepříjemnou hudební „kulisu“ pak sem tam vtipně glosovali ve svých výstupech.

Prostředí Biskupského dvora pod osvětlenou katedrálou svatého Petra a Pavla dává novému nastudování Jánošíka zvláštní tajemně pohádkový ráz, který dokonale ladí s otevřenou letní scénou uprostřed historického jádra města Brna.