Článek
Vedle divadla hrávala pravidelně také v televizních inscenacích a seriálech. Jen namátkou jsou to Chlapci a chlapi, Hospoda, Četnické humoresky, Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, Ordinace v růžové zahradě…
Po absolutoriu DAMU se Simona Postlerová stala posilou souboru Národního divadla. „Pro mladou holku po škole to byla veliká šance. Pět let, které jsem zde strávila, mám v srdíčku už napořád a nikdo mi je nevezme. Měla jsem tu čest poznat se osobně s Rudolfem Hrušínským nejstarším, s Josefem Kemrem, Miroslavem Macháčkem a dalšími velikány, kteří mi dali cenné rady a mnoho věcí mi předali, aniž by o tom museli mluvit. Například nikdy nezapomenu na to, jak mi pan Hrušínský, když jsme spolu jednou zkoušeli dialog, řekl: Simono, jenom mi odpovídejte a zkuste nehrát. Umět dobře odpovídat a slyšet partnera je totiž na jevišti opravdu umění,“ zavzpomínala před lety v rozhovoru pro Právo.
Domovskou scénou se jí ale stalo Divadlo na Vinohradech, kam ji „přetáhla“ tehdejší ředitelka Jiřina Jirásková.
Věnovala se i dabingu. Svůj hlas propůjčila řadě zahraničních seriálů a filmů. Dabovala například Samanthu Carterovou v seriálu Hvězdná brána, Lorelai Gilmoreovou v seriálu Gilmorova děvčata, Annie Hackerovou v Jistě, pane ministře, Audrey Hepburnovou ve filmu Snídaně u Tiffanyho, Persefonu (Moniku Bellucciovou) ve filmu Matrix Reloaded.
„Dabing je také krásná práce. Zjistila jsem, že když dabuju, ani se zahraničním herečkám na pusu nedívám, ale vžívám se do děje a sleduju jejich oči. Děj filmu přitom dopředu ani neznám, výjimečně mi promítnou jen pár sekvencí. Ale víte, co je na dabingu nejtěžší? Udělat humor čili aby vtipu ze zahraničního filmu rozuměli i naši diváci a mělo to náš český akcent,“ vzpomínala.
RECENZE: Já stále ještě jsem Marlene Dietrich!
