Nikdy jsem své herce k letnímu hraní nemusel nutit, říká Jakub Špalek

„Za všechno může Kašperk,“ říká herec, režisér, producent a principál divadelního spolku Kašpar Jakub Špalek. Mluví o romantickém hradu nedaleko Kašperských Hor, kam se každoročně Kašpaři vracejí.

„I když jsme tam napoprvé odehráli představení v příšerném počasí a nic se nám nedařilo, věděl jsem, že se tam chci za rok vrátit. To místo má své kouzlo. Rychle jsem ale zjistil, že potřebujeme titul, který se tam hodí. Tím prvním byl dnes už legendární Májový Shakespeare, nový rozměr tu dostal i Hamlet a po něm další tituly.“

Kašperk se stal pro Jakuba Špalka a jeho herce srdeční záležitostí, on sám měl na Kašperku dokonce i svatbu s herečkou Evou Elsnerovou. „Na Kašperk se moc rádi vracíme a těšíme se, až nám kastelán Václav Kůs řekne: Vítejte doma!,“ dodává Elsnerová.

Každý titul si našel své místo. Radonice se ukázaly jako ideální pro Rozmarné léto, Vlksice a Olešná zase pro Romea a Julii, Němčičky pro Slovácko sa nesúdí. Postupně přibyla Jistebnice, Tichá, Lysice a další lokace. Letos to bude poprvé i zámek Lnáře.

Na Kašperku vznikl kromě open air scény i vnitřní prostor, kde měla mít 8. května premiéru inscenace Plíčky neboli Šumavské pověsti, vytvořená speciálně pro Kašperk, ale z důvodů nemoci v souboru byla zatím odložena. Divákům přiblíží pověsti ze střední Šumavy, zvláště pak z okolí Kašperku.

„Bude to naše pocta a vyjádření vděku tomuto místu,“ říká režisér a herec inscenace Jakub Špalek. Na příští květen plánuje premiéru Večera tříkrálového, který se bude hrát rovněž jen venku, nikoli v pražském Divadle v Celetné.

I letos se diváci mohou těšit na oblíbené inscenace. Kromě výše zmíněných to bude i Erbenova Kytice, Kráska z Leenane, Lebka z Connemary, Král Lear, Mrzák inishmanský, Vincenc, Slovácko sa nesúdí, Dámská čtyřhra a další divácké tituly. Naposledy se bude hrát Eastwood.

„Ptal jsem se svých herců, tátů od rodin, pro které je tohle letní putování časem, který by mohli strávit s dětmi, jestli nejsou unavení, jestli je to pořád baví, ale oni chtějí na tenhle šílený výlet každý rok znovu,“ říká Jakub Špalek. A dodává: „Nikdy jsem je do ničeho nemusel nutit.“

A jeho herci to potvrzují. „Pro mě je tohle kočovné léto splněný sen, po kterém jsem toužil už od dětství. A prázdniny už si bez něho nedokážu představit. Hrál jsem i na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, ale tohle je úplně jiný zážitek,“ říká herec Tomáš Stolařík.

Kouzelná atmosféra, ticho, tma, déšť, spiklenectví mezi hledištěm a jevištěm, pocit, že jsou všichni na jedné lodi, to jsou bonusy Velkého výletu, které herci oceňují. „Jako herečku mě hraní v těchto prostorách udržuje v aktivitě a posouvá mi limity,“ říká Tereza Slámová. Je pro ně zážitkem hrát v budovách, z nichž nejstarší vznikly už ve 14. století.

„My nemůžeme hrát v Národním divadle, protože pro nás je to novostavba,“ říká s nadsázkou Jakub Špalek.

A co divadelní představení znamenají pro kastelány a správce lokací? „Je to čirá radost,“ shodují se všichni. „Máme tu během léta víc akcí, ale když přijedou Kašpaři, je to něco úplně jiného, to je přátelství, vztah, který nekončí s posledním potleskem, ale vytáhnou se kytary a hraje se a tančí třeba až do rána,“ potvrzuje Václav Kůs, kastelán z Kašperku.

„Herci nám objevují náš domov jinýma očima, ukazují nám, jak pracovat s prostorem, který si myslíme, že důvěrně známe,“ říká Radek Kocanda, pod jehož správu patří hrad Pořešín i tvrz Tichá. A dokladem vzájemného vztahu je i to, že herci na zmíněné památky jezdí nejen v době, kdy tam hrají, ale i v průběhu roku - na výlet, podívat se za přáteli…

A jak berou inscenace diváci? „Záleží hodně na titulu i době. Když se u nás hrála Lebka z Connemary v době covidu, tak mnohým připadala ponurá, teď vyznívá úplně jinak, jako komedie. Vildův mlýn funguje na dobrovolné bázi bez dotací a my si moc vážíme toho, že k nám Kašpaři jezdí. Nasadili všem dalším hodně vysokou laťku,“ říká Bohumila Mrzenová, pořadatelka představení z Vildova mlýna v Jistebnici.

Kasteláni oceňují i to, že herci hrají ve vedru, lijavci, v době covidu na Kašperku, dokonce i ve sněhu a mrazu, klopýtají přes kabely, naběhají kilometry po chodbách a mezi poschodími, visí z oken i hradeb. To všechno vyžaduje nejen talent, ale i odvahu a dobrou fyzickou kondici. Tady se hraje prostě z nadšení a lásky.

„Nikdy nerušíme představení kvůli špatnému počasí, hrajeme tak dlouho, dokud to divák snese a technika dovolí,“ říká Václav Kůs. A když se vydaří počasí, jsou letní představení pod hvězdami s Divadelním spolkem Kašpar zážitkem, ke kterému stojí za to se opakovaně vracet.