Článek
Na startu vaší kariéry na konci osmdesátých let jste každé tři měsíce hrávali v klubu 924 Gilman v Berkley. Bydleli jste sice poblíž Los Angeles, ale podle svých vzpomínek v tamějších klubech v té době letěl spíš heavy metal. Jsou vzpomínky na ty koncerty dosud živé, nebo je to příliš vzdálená minulost?
Především na ně vzpomínám s láskou, protože to byla naše první možnost hrát před lidmi. Začali jsme se tam jako kapela vyvíjet. Pamatuji si to velmi dobře. Bývalo tam kolem stovky lidí a my měli pocit, že jsou to všichni naši přátelé.
Nedávno jste odehráli benefiční koncert u příležitosti třicátého výročí vzniku klubu 924 Gilman. Zavzpomínali jste na své začátky?
Bylo to zvláštní, nehráli jsme tam snad třicet let. Kdy nás oslovili, zda bychom neudělali benefiční koncert u příležitosti jejich výročí, samozřejmě jsme s radostí souhlasili. Zahráli jsme písně z naší druhé desky Ignition. Byla to zábava, opravdový klubový koncert, kdy lidé skáčou na pódiu, shodí vám mikrofon a vylijí na vás pivo. Jako za starých časů.
The Offspring jsou hlavními hvězdami akce.
V polovině prázdnin jste měli dva týdny volna a poté vyrazili na turné, které skončí v říjnu. Jaký máte po letech koncertování po celém světě pocit, když vyrážíte na další dlouhou cestu?
Nepřipadá mi, že už hrajeme tak dlouho. Nicméně pořád nás to velmi baví. Koncerty jsou pro nás důležité. Propojení s publikem je jeden z nejlepších pocitů na světě. Když lidé zpívají slova našich písní, je to pokaždé výjimečné. Moc si to užívám.
Co vás v současné době na vaši profesi uspokojuje nejvíc?
Možnost tvořit. Napsat píseň a vložit do ní nějaký vzkaz, který se díky hudbě dostane k lidem. To je velmi uspokojivý proces. Jde o to neustále se pokoušet vytvářen hudbu, kterou lidé přijmou.
Věnoval jste se v nedávných dvou týdnech volna právě tvorbě? Ptám se, protože o vašem novém albu se mluví několik let a nyní se zdá, že už by opravdu mohlo v dohledné době vzniknout.
Kdepak. Před dvěma týdny jsme byli v Kanadě a domů jsme se dostali jen na týden. Pak jsme zamířili do Evropy. Zatím máme čtyři písně a jen dvě z nich jsou úplně hotové. Jak už jsem zmínil, vznik nového materiálu je pro nás stejně podstatná a oblíbená část naší práce jako koncertování. Přeji si, abychom se mu věnovali i do budoucna.
The Offspring v Hradci Králové, vlevo zpěvák Dexter Holland, vpravo kytarista Noodles.
Rozličné termíny vydání nového alba ale v rozhovorech zmiňujete již poslední dva tři roky a nenápadně je posunujete. Je to proto, že jste se věnoval studiu?
Já vím, párkrát jsme to posunuli. Ano, bylo to proto, že jsem se vrátil do školy a měl jsem v posledních letech spoustu domácích úkolů. Ve výzkumu chci sice pokračovat, ale teď se hodlám opět soustředit hlavně na kapelu. Ta bude nyní na prvním místě.
Přistupujete k psaní nových písní stejně jako kdysi? Dostavuje se inspirace v podobných situacích?
Pořád platí, že inspirace může přijít kdekoli. Na procházce, když surfujete, myjete nádobí, sprchujete se nebo létáte. Člověk nikdy neví, kdy ho něco praští. Jakmile se to stane, snažím se ten nápad ihned zachytit a nahrát si ho. Po tom prvním záblesku je potřeba soustředěná práce. Musíte si sednout s kytarou a s nápadem si pohrát, dokud se nevyvine v píseň.
Kdy a kde naposledy vznikl takový zárodek písně?
Včera, když jsem byl v sauně. Zatím jsem si to sám nahrál a myslím, že by z toho nakonec mohla píseň The Offspring být.
V posledních letech jste v rozhovorech mluvil spíš o svých studiích nebo o vaší značce pikantní omáčky. Máte pocit, že už bylo vše o The Offspring řečeno?
Jestli existuje ještě něco nevyřčeného? V tom to není. Šlo jen o to, že jsem se zrovna víc věnoval jiným projektům. V té době opravdu nebylo příliš novinek, o kterých by se dalo hovořit. Ale to je minulost, nyní jsme zpět. A těšíme se do Prahy, už jsme tam dlouho nebyli.
Zahrajete některé z nových písní?
Uvidíme. Dnes je to těžké. Když zahrajete na koncertě novinku, její nahrávka jde přímo na YouTube a přestává být novinkou.