Článek
Pražská Galerie Jaroslava Fragnera ho však na výstavě Běžet s domy, která trvá do 7. května, představuje coby skutečného a seriózního architekta. Expozice je i díky kurátorskému vkladu Kláry Pučerové vystavěna jako přehled všech zásadních staveb, doplněných nejen odbornou dokumentací, ale i fotografiemi a vysvětlujícími komentáři.
Základním znakem Vávrovy tvorby je především sebevědomý respekt. K rozlehlosti hmoty, smysluplnosti křivky, vhodnosti materiálu, ale také k rytmu okolního prostředí i urbanistickému kontextu.
Model vily a její skutečná podoba na fotografii.
Například u vily v Hodkovičkách se v komentáři dočteme, že architekt její tvar koncipoval s ohledem na sousední pozemek. Nechtěl, aby předimenzovaná materie stavby kradla sousednímu domu odpolední slunce. U vily v Nučicích zase myslel na souznění obyvatel s přírodou. Centrální obytná místnost míří do všech světových stran a k nebi je povznáší prostřednictvím svítící skleněné stěny.
Nebe je vůbec pro jeho tvorbu důležitý fenomén. Často s ním pracuje jako se střechou globálního domu, která má ve výsledku korunovat celé dílo a dávat obytnému prostoru i jeho obyvatelům definitivní smysl.
Také u staveb, které neslouží prvoplánově k bydlení, myslí architekt na člověka. Třeba ekumenická kaple v Brzině má tak příjemný uzavřený tvar, že si ji člověk snadno představí jako pokoj, který mu dává klid a bezpečí. A dřevo, ze kterého je vystavěna, symbolizuje symbiózu s okolním řádem přírody.
Projekt ekumenické kaple.
Vávra na komentované prohlídce mluvil o tom, že neumí pracovat s počítačem a všechno si kreslí od oka na papíry s minimálním přispěním pravítka. Jeho metoda ukazuje, že když má někdo co říci a umí to zhmotnit, je lhostejné, co k tomu používá.
O dalším tajemství svého tvůrčího procesu se podělí ve čtvrtek, kdy v galerii bude od 18 hodin druhá komentovaná prohlídka, či 4. května v 16 hodin.