Článek
Kolekce čítá přesně sto dva položek. „Jde o reprezentativní průřez tvorbou Zbyňka Sekala od padesátých do začátku devadesátých let,“ řekl Novinkám ředitel galerie Roman Musil.
„Dar, který je v historii naší instituce bezprecedentní, zahrnuje například bronzové a sádrové hlavy, plastiky nebo závěsné obrazy, které Sekal tvořil z různých nalezených materiálů. Jeho součástí jsou také pro Sekala typické schránky z různých latěk, z některých koukají ještě hřebíky. A každá má nějaké jádro, uvnitř schované tajemství,“ konstatoval Musil.
Schránky obdivované ředitelem Západočeské galerie Romanem Musilem jsou typické pro Sekalovu tvorbu z osmdesátých let.
Sekal je podle Musila umělcem evropského významu. „Jednou z nejvýznamnějších osobností českého výtvarného umění dvacátého století,“ podotkl. Darovaná díla si bude moci veřejnost prohlédnou na výstavě, kterou galerie chystá na podzim příštího roku.
ProŽeny.cz
Sekal se narodil v roce 1923 v Praze, jeho životní i uměleckou dráhu poznamenala válečná traumata. „V roce 1941 byl zatčen při distribuci protiněmeckých plakátů,“ připomněl Musil.
Za plakáty Mauthausen
Mladý levicový intelektuál Sekal prošel pankráckou věznicí, Terezínem i tříletým peklem v Mauthausenu.
V padesátých letech působil jako překladatel v Bratislavě, v roce 1965 měl první samostatnou výstavu. „Koncem šedesátých let odešel na stáž v západním Berlíně, kde se rozhodl pro emigraci, v roce 1970 odešel do Vídně,“ uvedl Musil.
Tam se o čtyři roky později oženil s Christine, s níž žil čtyřiadvacet let, až do své smrti.
V roce 2014 Západočeská galerie představila Sekalovu tvorbu inspirovanou jeho pobyty v Japonsku. A to byl i jeden z důvodů, proč část umělcovy pozůstalosti nakonec putovala do Plzně.
O to, že významná část umělecké pozůstalosti Zbyňka Sekala putovala do Plzně, se zasloužil historik umění Dušan Brozman.
„Vdova to chtěla vyřešit tak, že devadesát procent děl půjde do Česka institucím, které pro Sekala udělaly nejvíc, a deset procent zůstane v Rakousku,“ zavzpomínal Dušan Brozman, historik umění z plzeňské Západočeské univerzity, který se s Christine dobře znal a dar pomáhal zprostředkovávat.
„Z podílu určeného pro Českou republiku získala všechny obrazy a kresby pražská Národní galerie, reliéfy, sochy a různé objekty připadly rovným, třicetiprocentním dílem Západočeské galerii, Muzeu umění v Olomouci a pražskému Muzeu Kampa,“ upřesnil Brozman.
Zhruba milionové náklady na poplatky a převoz uměleckých děl uhradil zřizovatel Západočeské galerie, tedy Plzeňský kraj.
