Hlavní obsah

Dá to fušku, zvládnout tužku!

– ČR
Novinky, Štefan Švec

J. A. Pitínskému, brněnskému básníkovi a režisérovi vyšla v nakladatelství Petrov básnícká sbírka s názvem Lulku tatíčkovi.

Článek

Být naivní není žádná legrace. To moc dobře vědí lidé, kteří se rozhodnou věnovat naivnímu umění. Podobně jako v sociologii je metodologicky nejsložitější metodou šetření náhodný výběr, i k uměleckému naivismu vede trnitá cesta vzdělání. Když člověk nemá dar být neumětelem od Boha, musí to prostě dlouho studovat.

Bude to trošku urážka, ale J. A. Pitínský není neumětelem od Boha. Je to sofistikovaný divadelní režisér s vlastním rukopisem, poznatelným na dálku. Je pravda, že si leckdy hraje s prvoplánovostí, dělá to ale záměrně a má to vymyšlené. Připomíná přitom tanečníka, který už tanec ovládá tak, že si občas pro radost klopýtne.

Nedávno vyšla Pitínskému první sbírka básní s názvem Lulku tatíčkovi. V její většině si hraje na literárního naivistu. Škobrtá, zajíká se a rýmuje jak kvartán (když ráno zdravím nikdo mě neslyší / včera jsem stoupl do pastičky na myši / ... / ve dveřích jsem si přivřel ruku / způsobilo mi to muku).

Ono je to svým způsobem pohodlné, dělat naivistu. Člověk si odpáře starosti s elegancí formy a může hodit na papír všechno, co ho právě pod čepicí pálí. Navíc to působí roztomile, naivní umělec se může bez blamáže prohlašovat za génia, tak jako to dělal celník Rousseau. "My dva jsme největší malíři naší doby, ty v egyptském a já v moderním stylu," řekl prý kdysi ten muž Picassovi a Picasso se nezmohl na odpověď.

J. A. Pitínský totéž žádnému z českých básníků říct nemůže. Přes všechno roztomilé škobrtání je totiž vidět, že tančí. Jeho veršům vykukuje vedle naivismu přes rameno spousta dalších literárních inspirací, od surrealistů po Morgensterna (Co se to hlubí v nořinách? / Co se to hubí v šklebinách?...). Nejde o to tu Pitínského nařknout z nedodržení čistoty stylu, ale je zřetelné, že jeho verše nejsou ani tak poezie sama jako hra na poezii. Hra nicméně hezká, čtivá, duchaplná, někdy dokonce smrtelně vážná... - prostě příjemná. A kdo může tvrdit, že v hraní si není ani trocha poezie?

J. A. Pitínský: Lulku tatíčkovi Vybral a doslov napsal Martin Pluháček-Reiner Petrov 2002 74 stran, cena neuvedena

Reklama

Výběr článků

Načítám