Článek
V rámci Spectaculare s vámi vystoupí jeden z autorů remixů, americký hudebník Christopher Willits. Půjde o improvizaci, nebo jste něco připravovali?
Komunikujeme e-maily, něco jsme si vzájemně poslali pro inspiraci, ale vše bude jasné až na zkoušce v den koncertu. Určitě bychom rádi zahráli skladbu Nautilus, kterou Chris remixoval, ale v jiné podobě než na desce. Jinak jsme zatím dohodli jen tóniny a tempo a s napětím očekáváme, co se stane. Chris se chystá nabírat naše zvuky přímo při hraní a my zase tvořit novou hudbu podle momentální nálady.
Dvojalbum Worx And Revorx spojuje výběr a desku remixů. Kdo přišel s nápadem na remixy a jak jste vybírali jejich autory?
S vizí přišel Josef Sedloň z Rádia 1, který nás chtěl víc popostrčit do světa elektronické hudby. Tvrdí, že jsme ideální soubor pro propojování akustiky a elektroniky, že naše skladby mají blízko třeba k elektronickému ambientu. Remixéry od USA až po Japonsko oslovil Josef, oni sami si pak vybrali, která skladba je jim nejblíže.
Překvapili vás?
Překvapili skoro všichni, a to v dobrém. Sylvain Chauveau přišel s písničkou a textem. Hidden Orchestra se více přiblížili coveru, naopak Rafael Anton Irisarri pracoval jen s podladěním některých tónů a sykotů. Chris Willits seskládal akordy po svém a vytvořil takřka reichovskou kompozici. Výborně se představila i česká špička. Celkově se jedná spíš o novou hudbu ve stylu jednotlivých autorů. To také rozhodlo, že jsme vydali i výběrový disk původních verzí skladeb. Posluchač se opravdu nemusí bát, že uslyší dvakrát to samé.
Jak vám připadá těch dvacet let, co jste na scéně?
Jako dlouhá řada událostí. Ale že už hrajeme dvacet let, nás samotné trochu překvapilo. Pokud mám vybrat nejzásadnější události, první byla spolupráce s Janou Koubkovou, která nám někdy v roce 1995 říkala: „Kluci, vykašlete se na ty noty a pojďte improvizovat.“ My, mladí akademici, zvyklí na precizní přípravu, jsme si říkali, že to nedáme, že to bude šmíra. A vidíte, dnes nás s notami na koncertě nepotkáte.
Další zlom nastal, když jsme začali v roce 2001 pořádat koncerty v zatopeném lomu u Nečína. Přibrali jsme do party VJ Jindru Trapla a zjistili jsme, že lidi na naše skromné výtvory reagují pozitivně. Hráli jsme v exotických zákoutích, jako je Senegal nebo Alžírsko, to vše nás ovlivnilo. A rád bych připomenul, že Alan Vitouš se stal nejen stálým hostem Clarinet Factory, ale také jakýmsi guruem, který nám vždy nabídne nečekané novinky. Nejen v hudbě.