Režisér Slávek Horák: Havel nám připomíná, že můžeme být lepší

Já všechny reakce sleduju, protože i když dělám film tak, aby se líbil mně, zajímá mě, jestli a jak se líbí i někomu dalšímu. A jsem dojatý a cítím satisfakci díky spoustě pozitivních reakcí, když mi i úplně neznámí lidé píšou, jak na konci plakali dojetím v plném kině – to myslím, že je nejvíc, čeho může film dosáhnout, vyvolat takovouhle silnou očistnou reakci, takové emoce, to je skutečná katarze jak pro diváky v kině, tak pro mě po pěti letech práce na filmu.

Pak byly reakce kritiků, některé zajímavé, tak půl na půl. Pro některé kritiky, kterých si vážím, to je film roku, z toho mám radost, pro jiné vůbec. Co člověk, to názor a my jsme věděli dopředu, že na Havla má u nás každý člověk vyhraněný a jasný názor.

Ale pobavil mě fakt, že každý má jasný názor taky na to, jak by měl vypadat film o Havlovi – a samozřejmě ani dva takové názory se neshodnou. A ještě víc mě pobavilo, že má každý jasný názor na to, jak by měl vypadat můj film o Havlovi. Jako kdybych točil oficiální portrét nebo státní zakázku, kterou by každý z kritiků dokázal udělat mnohem líp.

Protože nám připomíná, že můžeme být mnohem lepší, když budeme upřímně naslouchat svému svědomí a dělat věci, které jsou správné, i když třeba nejsou materiálně prospěšné.

A to rozbíjí tu zaprděnou českou pohodičku, kde si většina hlavně syslí do vlastního hnízdečka a nechce z něj nic obětovat pro celkově lepší život.

Náš film obletěl zahraniční festivaly, dokonce vyhrál festival v Římě, byl ve finále amerického festivalu Heartland a získal cenu za režii na festivalu v Montrealu, plus byl v oficiálním výběru více než deseti dalších festivalů.

V zahraničí je film Havel přijímán mnohem pozitivněji, diváci a kritici nemají tu českou rádoby chytrou předpojatost a prostě jen sledují, co se odehrává na plátně, a to se jim většinou líbí. Sledují příběh muže, který vyrostl z bohémského dramatika do bojovníka za lidská práva a posléze prezidenta a poznávají v tom příběhu jak Havla, tak zrod hrdiny. A o to mi šlo a v zahraničí to dostávám.

Recenze ve Variety je lepší než většina českých recenzí, články s titulky jako „Havel nabízí lekce pro dnešní svět“. Je přesně tou reakcí na film, ve kterou jsem doufal i tady doma, ale tady dost lidí nedokáže přijmout tu nejjednodušší věc, že film vypráví příběh dané postavy, neilustruje její životopis.

Teď se spíš těším na změnu, na psaní scénáře bez historických postav, na čistý stůl a volnou ruku.

Ty cigarety tam nejsou jen jako dobová rekvizita, ale taky tam „hrají“. Slouží k navazování nových vztahů, skrz cigarety se postavy přidávají ke správné věci nebo se zaplétají do věcí, kterých pak litují. Lehká a přehledná vizuální symbolika, aspoň pro mě teda, netřeba se do toho nijak víc pouštět...

Vykouřilo se jich proto doslovně mraky, které pak přispěly k výrazné vizuální atmosféře filmu. Nikdo je nepočítal, pro odnaučené kuřáky, jako je Viktor Dvořák (hraje V. H. - pozn. red.), se vozily z Německa speciální beznikotinové cigarety, aby znovu nespadl do kouření, a zafungovalo to. Za cenu vypálení díry do rozpočtu, ale stálo to za to.

Tipovat nebudu, je to na členech ČFTA, což jsou kolegové filmaři, budu respektovat jejich volbu, ať už bude jakákoliv.

Jinak bych to moc přál všem, co na tom filmu pracovali, protože odvedli skvělou práci v těžkých podmínkách a pro všechny to byla velká srdcová záležitost, všichni jsou příznivci Václava Havla a jeho odkazu a dělali ten film s láskou.

Pokud to bude možné, tak jo, i když je mi líto, že to nebude tradiční velký večer – ty mám vždycky rád.

Já mám to štěstí a potěšení, že si svoje filmy píšu sám, takže teď sedím doma a píšu, což je pro mě v téhle době nejlepší práce.