Článek
Při vstupní koncertní předehře V přírodě se Dvořákova síň rozezněla tmavšími tóny spodních smyčců a fagotů, které jemně rozvíjely téma probouzející se přírody. Zpěv ptáků ztvárněný flétnou a hobojem se rozplýval v postupně gradujícím zvuku orchestru, evokujícím žár a zemitost, aby se v závěru ztišil do poloh sugerujících usínání krajiny. Provedení bylo plné detailů, zmínku zaslouží tlumeně znějící dřevěné dechy, oslnivé žestě i lehounké smyčce.
Devětatřicetiletý Augustin Hadelich patří právem k současně nejvyhledávanějším houslistům. Jeho výkon ve Dvořákově Houslovém koncertu a moll publikum nadchl, od prvního taktu bylo zřejmé, že půjde o výjimečnou interpretaci. Již v niterném úvodu vyjádřil hluboké emoce a okouzlil zpěvností a sametovou něžností tónu (hraje na nástroj z dílny Guarneriho). Dvořákův koncert má zažitý, poprvé ho provedl před šesti lety s Jakubem Hrůšou a Newyorskou filharmonií, a jeho krásu umí předat posluchačům.
Augustin Hadelich si co do muzikantského temperamentu s dirigentem Semjonem Byčkovem dobře rozuměl.
Hadelich patří k osobnostem, které nemají potřebu se předvádět, stavět na odiv svou virtuozitu, naopak své umění podřizuje cele skladateli a hudbě. Jeho tón je důrazný, nikoli nepříjemně ostrý, vysoké polohy obdarovává zpěvností, technické překážky pro něj neexistují. Dvořák v jeho podání byl naplněn vřelostí, hloubkou emocí, jásavostí a hravostí.
Filharmonici ovšem nezůstali pozadu. Semjon Byčkov zvolil menší obsazení nástrojových skupin a celkovému vyznění to velmi prospělo. Sólistu orchestr respektoval, dirigent tišil dokonce i flétnu či hoboj, aby vynikly housle. V orchestrálních pasážích se ale jeho zvuk rozklenul do překrásné barvy.
Symfonie č. 8 G dur patří k nejhranějším Dvořákovým symfoniím. Její motivická a kompoziční bohatost i krása melodií stále znovu vzbuzuje údiv. A kdo jiný by ji měl mít víc pod kůží než orchestr, který má Dvořáka od svého vzniku v genech? Vroucnost zvuku, hebkost smyčců, lyričnost, dynamická propracovanost a vytříbenost hry jednotlivých nástrojových skupin jsou neodmyslitelnými atributy dvořákovských děl v provedení Českou filharmonií.
Dvořákovský program České filharmonie pod vedením šéfdirigenta Semjona Byčkova nadchl publikum.
Na zahajovacím koncertě se znovu potvrdilo, v jak skvělé formě Česká filharmonie v současnosti je, a to mimo jiné i přednesem Osmé symfonie. Jednotlivé motivy běžely kupředu s vnitřním tepem, blyštivým zvukem i lyrickým ztišením. Smyčce se v pianissimu dotýkaly hloubek duše, jinde se zase s lehkostí nořily do tanečního reje.
Koncertní mistr Jiří Vodička dodával orchestru inspiraci, jeho sólo vyznělo lahodně. Dechová sekce filharmoniků je svou kvalitou pověstná, proslulé fanfáry trubek zazněly jistě, slavnostně, vznešeně, vyzdvihnout je však třeba i flétnu, hoboje, klarinety, fagoty, lesní rohy, trombony.
Semjon Byčkov volil pomalejší tempa, která podpořila líbeznost a lyričnost symfonie a podtrhla jímavost provedení. Zahajovací koncert České filharmonie lze slyšet ve Dvořákově síni Rudolfina ještě v pátek 29. září od 19.30 hodin.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Česká filharmonie