Čert ví, proč měla být nová pohádka za každou cenu jiná

Nicméně i tento žánr se (většinou přirozeně) vyvíjí a proměňuje: Tři oříšky pro Popelku jsou právě poetikou jiné než Pyšná princezna na jedné straně a než Z pekla štěstí na straně druhé. Nejnověji Čert ví proč režiséra Romana Vávry se vydává zase jinam - tentokrát však bohužel problematickým směrem.

Po sedmi letech válčení se domů vrací král Dobromil. Namísto radostného přivítání však nachází jen prázdnou pokladnu a proradného ministra, kterému se podařilo zemi doslova zplundrovat.

Poctivost ztratila cenu, je zřejmé, že mocnosti pekelné mají navrch. Lucifer je na Zemi málem jako doma, slušnému člověku nejspíš nezbude než vzít nohy na ramena.

Jedině bylinářka Apolena, u níž nachází útěchu, radost i práci princezna Anička, se nikam nechystá. Měla totiž po jistých houbách vidění, že přijede mladík s oslem, bude statečný, hodný, čestný, vezme si Aničku za ženu a zemi zachrání.

Až potud je všechno zdánlivě při starém. Miloš Macourek napsal námět pohádky, v níž bylo načrtnuto dobro i zlo, vcelku klasické postavy, základ příběhu, který přes nezbytná úskalí vyústí v pohádkově šťastný konec.

Dlouhé a četné peripetie však nastaly především při psaní scénáře, na němž pracoval režisér Roman Vávra a časem přibral zkušeného scenáristu Ondřeje Šulaje. Škoda, že po několika letech a mnoha verzích se "přenošený" scénář nakonec stal kamenem úrazu celého projektu.

Zřejmě to byla právě snaha napsat pohádku za každou cenu jinou, filozofičtější i apelativnější, která způsobila, že příběh postrádá jasnou, pevnou linii, je zahlcen odbočkami, které se slibně rozběhnou, aby jen vyšuměly do prázdna.

Základní konflikt dobra a zla namísto gradace a statečného činu vyústí jen ve lstivý podvůdek, vtipně rozehraná a Pavlem Liškou skvěle zahraná postava Aniččina "pekelného" nápadníka zmizí po báječné herecké etudě dřív než diváci stačí docenit její humor... Humor je ostatně tím hlavním, co tu chybí: reakce dětí, přizvaných na novinářskou projekci, ukázaly, jak po něm touží, jak vděčně zaberou na sebemenší podnět.

A bohužel i jazyk, jímž se tu mluví, je jednou pohádkový, jindy používá dnešní žargon, v některých promluvách (Lucifer o lidských špatnostech, které peklu jen nahrávají) dokonce zašustí frázemi.

Realizace Čert ví proč ční nad textem jako skála nad řekou. Roman Vávra si dobře promyslel a inscenoval jednotlivé situace a záběry, výprava je pohádkovější než příběh sám, peklo je ohnivé a zlé, nádherné exteriéry kolikrát samy o sobě stačí zaujmout a udržet pozornost, kamera Ramunase Greičiuse si toho všeho cení a umí to využít.

Anička Táni Pauhofové je sice herecky o něco přesvědčivější než Filip Štěpána Kubišty, ale i on zapadá do představy o podobě ústřední mladé dvojice. Vynikající je Lucifer Csongora Kassaie, který dal postavě pekelníka punc elegantního bídáka a do značné míry se stal hlavní postavou celého filmu.

Zkušenou oporou hereckého týmu jsou Iva Janžurová jako Apolena, Josef Somr v roli krále, Jiří Lábus a Eva Holubová, kteří představují pozemské zlo. To všechno je nakonec navzdory slabšímu textu důvodem i tuto novou pohádku přijmout.

Čert ví proč

ČR 2003 režie: Roman Vávra, scénář: Roman Vávra, Ondřej Šulaj, kamera: Ramunas Greičius, hrají: Táňa Pauhofová, Štěpán Kubišta, Csongor Kassai, Iva Janžurová, Josef Somr a další