Článek
Pro část divadelní kritiky, která právě začíná bilancovat nejlepší výkony roku 2010 na Ceny Alfreda Radoka, aspiruje Aréna znovu na titul Divadlo roku. Kolik kritiků ale její tvorbu zná? Mizérie toho oboru v Česku pokračuje. Recenzenty nepřilákalo ani téma, které kardinál Wyszyński ještě v polovině 70. let 20. století uvrhl do klatby.
Kdo nejde s námi
Jako by se obecná společenská nakrknutost v prosincových reprízách Bílého manželství, příběhu o proměně dvou mladičkých sester v ženy v prostředí poněkud obskurní rodiny, odrazila v divácky vlažnějším akceptování celku. Otevřená výpověď o vývojových obsesích už nepohoršuje ani nedráždí.
Zdánlivě inscenace navazuje na Wedekindovo Procitnutí jara. Nedosahuje ale jeho morální a emotivní síly. Zdrada šla víc po efektnosti jednotlivostí, a nedokázal ji uhlídat ani znamenitý dramaturg Tomáš Vůjtek.
Ocenitelné je volné prostupování motivů vystavěných básnivým slovem, jež do češtiny převedla Vlasta Dvořáková. Text ale neodolal exhibicionistické režijní změti s nadbytečnými bizarnostmi při kresbě charakterů. Jako by se autoři inscenace chtěli prosadit naschvály. Je ale Zdrada na straně Różewicze nebo Wyszyńského?
Herecky celku dominuje – pokolikáté už – Tereza Dočkalová v roli problematičtěji zrající Bianky. Srdnatý vstup na scénu, i když poněkud deklamativní, zaznamenávám u Zuzany Truplové coby přirozeněji se vyvíjející Biančiny sestry Pavlíny.
Kdo nehledá, nenajde
Nejživotnější postavou v Bílém manželství je ženich Benjamin Alberta Čuby. Ostatní odvádějí křepčivý standard. Každý sám za sebe, bez vztahu k ostatním: Dušan Škubal (Otec), Dana Fialková (Matka), Alena Sasínová-Polarczyk (Kuchařka). Obskurní figurkou je uslintaným sexem posedlý senilní Dědeček Pavla Cisovského.
Pana Felixe představuje naopak bezpohlavně Vladislav Georgiev. Velkoformátovým, nekontaktním herectvím poznamenanou a s ostatními velice nekompatibilní Tetou je Marie Logojdová. Body za snahu představit něco v Aréně jinak. Střela však nezasáhla terč. Kdo ale nehledá, nic nenajde. K velikosti kumštu patří i občasný omyl.
Komorní scéna Aréna Ostrava - Tadeusz Różewicz: Bílé manželství. Přeložila Vlasta Dvořáčková. Režie Joanna Zdrada, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Annamária Kósa, Joanna Zdrada, kostýmy Annamária Kósa, hudba Michal Novinski, pohybová spolupráce Marie Vlachová. Premiéra 20. listopadu, psáno z reprízy 16. prosince 2010.