Článek
Ta do dnešní doby prodala přes tři milióny svých alb, jen poslední Des Visages, Des Figures z roku 2001 si koupilo 900 000 zájemců.
Soubor spoluzaložil už v roce 1980 se svými spolužáky z lycea v Bordeaux, jimž také učaroval temný post punk a výboje nové vlny. V druhé polovině dekády už kapela vyspěla a kritici se shodovali, že Noir Désir jako jedna z mála skupin ze země galského kohouta dokázala uchopit rock. Je to patrné už z toho, že její alba produkovali během let lidé podepsaní pod nahrávkami Red Hot Chili Peppers, Sonic Youth a Lightning Seeds.
Cantat, který se stylizoval do role romantického rozervance, sice dokázal přijmout za své rockové idiomy postpunkovou hořkost z neúspěšné revolty i vztek přecházející v agresi, ovšem anglosaské vzory obohacoval o prvky z vlastní kultury. Byl milovníkem Rimbauda i Mallarméa a obdivoval projev Jacquese Brela, jehož Ces gens-la nahrál na album Au suivant.
Během let se tvorba skupiny stávala neustále temnější a bolestnější, k čemuž přispívaly právě Cantatovy chmurné texty, které podával s neskrývaným vztekem. Skupina však nebyla uzavřená jen do sebe, sledovala dění ve společnosti, i když Cantat odmítal politické interpretace svých textů. Vliv levicově orientovaných The Clash i Johna Lennona, jehož Working Class Hero dokonce zařadil do repertoáru, stále více vystupoval do popředí.
V roce 1997 vystoupila proti fašizujícím politikům, kteří v Toulonu prosadili zákaz rapových kapel a levicové literatury. Na svůj koncert ve městě přizvali Noir Désir i militantní rappery ze souboru Assassin, kteří byli zakázaní. Noir Désir se od té doby zúčastnili celé řady charitativních akcí i protirasistických koncertů. Hráli také na akci za svobodný Tibet.
Přes veškeré úspěchy však skupina nepokračovala vyšlapanou cestičkou, odmítala umělecké kompromisy a hledala neustále nové formy vyjádření. Na singlu le Vent l' emportera s ní hostovala velká hvězda francouzské world music Manu Chao, v třiadvacetiminutové skladbě Europe se objevil nejen saxofonista Akosh Szlevenyi, ale také zpěvačka Brigitte Fontaine.
