Bedřich Smetana jako lev salonů. Plzeňská výstava přibližuje studentská léta slavného skladatele

Smetana do Plzně přišel v šestnácti letech, v roce 1840, aby na zdejším gymnáziu pod dohledem staršího bratrance Josefa Františka Smetany konečně dostudoval, což se mu o tři roky později také povedlo. Obvyklých šest let si i tak prodloužil na deset.

„Nebyl lajdák, když v Plzni nastoupil do čtvrtého ročníku, prospíval s vyznamenáním,“ uvedla Olga Mojžíšová, spoluautorka výstavy, z Muzea Bedřicha Smetany. Jenže pak se to jako vždy zvrtlo. „Pohltily ho jiné aktivity. Společnost, hudba a tanec,“ podotkla.

„Žil naplno. Byl strašně rád ve společnosti. Uměl se v ní pohybovat, měl šarm, byl docela rád středem pozornosti. Někde si poznamenal, že společnost, kde se hraje a tančí a není tam Smetana, neznamená nic,“ řekla Novinkám Mojžíšová.

Mladík si dveře mezi místní smetánku otevřel díky svému hudebnímu nadání. „Byl vynikající pianista. Zvali ho do salonů, aby hrál k poslechu nebo i k tanci,“ připomněla Mojžíšová.

Času na to měl relativně dost. „Den nebyl tak nabitý, jak ho mají dnešní studenti. Škola skončila dopoledne a zbytek dne měl volno. Tak muzicíroval, chodil do společnosti, promenoval se s kamarády. Nebo se věnoval svým láskám,“ vysvětlila.

V Plzni zažil tři. „První dvě byly vyloženě platonické. Bezhlavě se zamiloval a vše prožíval ve svém nitru, ty dívky o tom ani nevěděly. Nebo možná něco tušily, když je nezvykle často potkával a zdravil. Z toho, jak mu odpověděly a jak se přitom tvářily, pak vyvozoval, zda mu jsou či nejsou nakloněny,“ poznamenala Mojžíšová.

Třetí vztah - s Kateřinou Kolářovou - už byl jiný. „Její rodina ho zvala, aby spolu hráli na klavír, brali ho na výlety. Kamarádství postupně přerostlo v hlubší cit. Byl rozhodnutý, že si ji vezme za manželku, a v roce 1849 se tak opravdu stalo,“ doplnila.

Součástí expozice jsou výňatky z deníků „teenagera“ Smetany. „Je radost je číst, byl velmi dobrý stylista,“ konstatoval Tomáš Bernhardt ze Západočeského muzea, druhý z autorů výstavy.

Takhle Bedřich popisuje například dobrodružství z městské plovárny na Radbuze: „…avšak co smůla nechtěla, náš kormidelník tam zůstal a nový kormidelník, kterým jsem byl já, loď neuřídil… Naše Bohemia se točila jako v magickém kruhu… Kapitán klel, kormidelník byl ohromen, námořníci se divili, pasažéři se smáli…“

Na výstavě nechybí třeba klavír, na kterém mladý Smetana preludoval. A také tehdejší reálie.

„O Plzni z čtyřicátých let devatenáctého století máme dnes sklon mluvit jako o staré Plzni. Ale ona v té době byla pozoruhodně nová, protože se krátce předtím zbavila hradeb, místo nich obklopoval město parkový pás, objevila se zde celá řada nových staveb. Byla krásná, nová, optimistická, zdravá,“ uzavřel Bernhardt.

Výstava vznikla na základě spolupráce Národního muzea a Západočeského muzea v Plzni během přípravy publikace studentského deníku Bedřicha Smetany.