Článek
Nikdo nevěděl, že se právě Frank v roce 1942 snažil všemožně překazit její filmování v Berlíně. "To je známá kurva, která se vyspí s každým cikánem," napsal přímo Gobbelsovi. "Mimo je to známá šovinistka."
Potkali se jedinkrát v roce 1943, kdy Frank pozval české umělce na setkání v Rudolfinu. Píše o tom Arnošt Tabášek v nové knize Adina Mandlová, fámy a skutečnost, kterou vydalo nakladatelství Formát. Po natočení jediného jejího německého filmu Svěřuji ti svou ženu Frank intervencí přímo u Hitlera dosáhl toho, že Goebbels příkazem zajistil, aby se Mandlová v německém filmu už nikdy neobjevila.
Její umělecké jméno znělo Adina Lil. Nebyla jediná, která za války pod pseudonymem vystoupila v německém filmu: Zorka Janů se představila jako Irene Jahn, Hana Vítová byla Hanna With, Nataša Gollová Ada Goll. Raoul Schránil hrál pod jménem Rolland Schranil .
Martýrium nezačalo v květnu 1945
Jedenadvacátého května 1945 ji v Berouně zatkl neznámý člen Revolučních gard. Její martýrium tehdy ale jen pokračovalo. Byl snad jeho začátkem 28. leden 1910, kdy se po třech bratrech v Mladé Boleslavi narodila? Otec vedl celou rodinu, aby vysněné dceři od počátku všichni vykali. Nebo je počátkem životního trápení chvíle, kdy dvacetiletá studentka pařížské Sorbonny šla po několika prvních sexuálních zkušenostech na potrat?
Po vyloučení ze studia v Paříži přišla Praha, kde si ctižádostivá dívka vybrala jako milence Hugo Haase. Uvedl jí do uměleckého světa, možná i díky jemu později může natočit filmy Kristián, Cech panen kutnohorských, Ducháček to zařídí, které po ní zůstanou.
Na jaře 1935 jela v jeho autě. Řízení na chvíli přenechala přítelkyni, modelce Bertě. Ta srazila chodce. Mandlová zalže a zpočátku tvrdí, že řídila ona. Muž na zranění zemře a řidička je stíhána pro zavinění smrti. Málokdo už věří Bertě, která se i na smrtelné posteli zapřísáhla, že řídila opravdu ona. Bulvární tisk si mnul ruce. Jen díky přímluvě mocných byla Mandlová osvobozena.
Milenci nacističtí úředníci i Šmeral
Mužů se v jejím životě i posteli vystřídaly desítky. Po příchodu nacistů je jím i Hermann Glössgen, ženatý filmový referent v úřadu říšského protektora. Začíná se o ní říkat, že chodí s nacisty. Rodí se fáma o Frankovi.
V květnu 1943 si Mandlová bere salonního komunistu, malíře Zdeňka Tůmu. Ten po pár měsících spáchá sebevraždu. Další je Wilhelm Söhnel, šéf právního odboru koordinačního úřadu mezi českým filmovým průmyslem a úřadem říšského protektora. Český Němec, původně Ostravák, pozdější osudová láska Nataši Gollové. Mandlová s ním otěhotní a s jeho souhlasem jde už na druhý potrat.
V seznamu pokračuje protektorátní úředník Fritz Oehmke, prostřednictvím jeho sklonů k masochismu se Mandlová prý snaží o znovuotevření Vinohradského divadla. Velká láska ji pojila k Vladimíru Šmeralovi, hereckému partnerovi. Jako manželovi Židovky, s kterou se nehodlá rozvést, mu hrozí deportace do koncentračního tábora. Mandlová, která s ním čeká dítě, se snaží intervenovat opravdu u K. H. Franka. Marně, jedná s ní jen podřízený úředník. Šmeral je v roce 1944 transportován do Kletendorfu v Polsku. Nešťastná Mandlová před vánoci porodí jeho mrtvé dítě. Uprchlého vězně Šmerala však u sebe před koncem války schovává.
Po zatčení o ní domnělí přátelé, manželé Vydrovi, prohlásí: "Rovněž jsme nevěděli, že je německou státní příslušnicí, poněvadž jinak bychom se s ní nestýkali". Nebyla to pravda, německou státní příslušnost nepřijala, ale co byla tehdy pravda? Kolegové umělci se činí, aby mohli ukázat na viníka, 13. července 1945 ji Svaz českých filmových pracovníků doživotně vylučuje z činnosti ve filmovém oboru.
Mandlová versus Baarová
Je pravda, že při výslechu Mandlová uvádí: "Je mi známo z rozhovoru s Baarovou, že tato měla intimní poměr s Goebbelsem a podle všeho pracovala pro gestapo nebo pro nějakou vyzvědačskou organizaci... Ljuba Hermanová dle jejího vlastního doznání "stejně jsem Nataše Söhnela přeřízla" měla poměr se Söhnelem... Oldřich Nový: Vím, že se stýkal s esesákem Fischerem, který k němu prý docházel do bytu a pomáhal mu v záležitostech jeho manželky".
Baarová jí to oplatí. Při výslechu Státní bezpečnosti, nedatovaném a nepodepsaném, vypoví o Adině, že měla milostný poměr se Söhnelem a chtěla, aby si ji vzal za manželku. Dopomohl jí, aby se v roce 1942 dostala do Berlína. Tam se stýkala s předními zástupci ministerstva propagandy, docházela často do klubu německých umělců ve společnosti intendanta Hipplera. V privátní společnosti Zarah Leanderové se setkala s Goebbelsem a velmi dobře se bavila. V té době měla také milostný styk s Němcem Karlem Antonem.
Zastávají se jí kolegové, ani ne tak Šmeral, jako Svatopluk Beneš, Miroslav Homola, Vítězslav Nezval, JUDr. Bedřich Rádlo z Kinorevue, který ji poskytoval právní pomoc., Režisér Karel Jernek dokonce prohlašuje: "Nikdy bych osobně nemohl ji obviniti z něčeho nečestného ve smyslu národním a poněvadž vím, že jen typicky herecká žebravá nevraživost se ji snaží poškoditi, mile rád jí toto dobrozdání podpisuji."
Konečný verdikt trestní nalézací komise v rámci tzv. malého dekretu ze 6. února 1947 zní: dva měsíce vězení, pokuta 100 tisíc korun a veřejné pokárání! Důvod: nikoli národní nespolehlivost, ale "citový poměr" k Němcům Glössgenovi i Söhnelovi.
Opouštění i návraty
V březnu 1948 Mandlová opouští republiku. Po chvilkovém manželství s Angličanem Geoffrym ji 1. června 1954 čeká sňatek s Benem Pearsonem. Jde o trvalý vztah, v roce 1991 ho přežije jen o čtyři měsíce. Zemře 16. června 1991 v příbramské nemocnici. Mezitím se pokusí o návrat na filmové plátno a divadelní prkna.
V 60. letech se na čas vrací domů. Karel Jernek ji dokonce v roce 1966 nabídl hlavní roli v chystaném karlínském muzikálu Hello, Dolly! Adina ji začne zkoušet. O mazání schodů se lze jen domnívat podle vyjádření pamětníků - dopisy a podpisové archy zmizely. Nakonec ale na jevišti září Nelly Gaierová.
Soudců ve svém životě Mandlová viděla dost. Nakonec se k nim upřímně připojila také. "Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti a často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a novým dobrodružstvím," přiznala se ve své knize Dneska už se tomu směju, kterou vydala v roce 1977 v Kanadě u Škvoreckých.