Hlavní obsah

Americký saxofonista Charles Lloyd: Krásou zvuku přispět k lepšímu světu

Právo, Šárka Hellerová

Americký saxofonista Charles Lloyd byl již ve dvanácti letech spoluhráčem bluesmana B. B. Kinga. Jeho jazzová dráha započala spoluprací s Chikem Hamiltonem, své první album nahrál s Herbiem Hancockem a Ronem Carterem. Později objevoval i rockový svět, hrál mimo jiné s The Doors a s The Beach Boys natáčel alba.

Foto: archiv Struny podzimu

Charles Lloyd je šťastný na pódiu i při procházkách v horách.

Článek

V Praze Lloyd nehraje poprvé, jazzové publikum má v paměti jeho vystoupení v roce 1967 v Lucerně, před osmi lety koncertoval v Rudolfinu, kam se nyní vrací. Charles Lloyd Quintet vystoupí ve Dvořákově síni Rudolfina 31. října v rámci festivalu Struny podzimu.

Jako velmi mladý jste začal hrát s velkými hudebními hvězdami. Jak k tomu došlo?

V dobách mého mládí se na řece Mississippi ještě velmi aktivně obchodovalo a cestovalo. New Orleans bylo čtyři sta mil na jih a Chicago na sever. Obě ta města mají svou výraznou hudební tradici.

Každý, kdo mezi nimi cestoval, se zastavil v Memphisu. Byli to například Cab Calloway, Duke Ellington, Louis Armstrong či Billy Eckstine. Kromě nich to byli samozřejmě všichni bluesoví velikáni. Howlin’ Wolf, B. B. King, Roscoe Gordon, Johnnie Ace a mnoho dalších.

Já aspiroval na dráhu muzikanta od útlého věku. První saxofon jsem dostal v devíti letech a měl jsem výborného učitele Phinease Newborna. Rozneslo se, že umím hrát, a zbytek je historie. Poslech všech těch úžasných muzikantů v dětství a následné společné hraní, když jsem byl teenager, se staly nedílnou součástí mého muzikantského já. Jsou v mém DNA.

Díky čemu jste se jako muzikant v životě nejvíc naučil?

Mou školou je život. Ticho je mé útočiště.

Existuje moment, který byste měl nejraději ze všeho zachycený na fotografii?

Jsme průzkumníci, pátráme po zvucích. Každý večer se noříme do neznáma. Bylo by těžké ono neznámo zachytit na fotografii.

Co v onom neznámu hledáte?

Když jsem byl ještě kluk, byla pro mě hudba inspirací a útěchou ve světě velmi rasistického Jihu. Povznášela mě a povzbuzovala ke snění.

Některé okolnosti se mění, ale potřeba útěchy a inspirace je univerzální. Doufám v to, že ji lidem také přináším.

Hrál jste s mnoha skvělými muzikanty různých žánrů. Co mají společného?

Můžu mluvit jen za ty, se kterými jsem pracoval. Sdílíme lásku k hledání a objevování. A všichni si přejeme krásou zvuku přispět k lepšímu světu.

V Praze budete hrát s Geraldem Claytonem, Marvinem Sewellem, Harishem Raghavanem a Erikem Harlandem. Jaký repertoár zazní?

Předem bych rád řekl, že je to báječná skupina hudebníků. Citlivý básník Gerald Clayton hraje na piano. Marvin Sewell má stejně jako já jižanské kořeny, a když ho požádám, umí vytvořit jižanskou atmosféru.

Harish Raghavan už se mnou několik let hraje v různých projektech. A Eric Harland nás ukotvuje a pohání vpřed. Vystupuje se mnou už od roku 2002. Zahrajeme výběr muziky, který je mapou mého života. Zveme každého, kdo miluje hudbu, aby přišel a zažil to s námi.

Co vás činí šťastným?

Jsem šťastný, když můžu zůstat doma a chodit po horách. Ale stále miluji i hudbu, takže musím cestovat, abych se například dostal za vámi do Prahy. Že se mohu vrátit do krásného historického Rudolfina, pro mě hodně znamená.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám