Hlavní obsah

Albert Maysles jako průkopník Direct Cinema

Novinky, Andrea Votrubová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Začátkem 60. let se Albertu Mayslesovi a jeho bratru Davidovi podařilo provést v dokumentární filmové tvorbě revoluci. Oba američtí režiséři přišli s metodou zvanou přímé kino (direct cinema). Kamery držené v rukou a odlehčené zvukové zařízení umožnily využít bezprostřednost a spontaneitu, které vedly k úplně novému způsobu natáčení dokumentů.

Foto: Lucie Kolková

V Bohumínské městské nemocnici se v příštím roce bude opravovat ošetřovatelské oddělení za 10 miliónů korun.

Článek

Na tématech sahajících od obchodníků s biblí k Rolling Stones spolupracovali oba bratři s tvůrci filmů, jako jsou Charlotte Zwerin, Deborah Dickson, Bob Eisenhardt, Muffie Meyer a Ellen Hovde. 70. léta jsou ve znamení režisérského debutu Susan Froemke, jejíž vlastní vliv na direct cinema je vidět ve filmech jako "Grey Froemke" nebo "Concert of Wills".

Během svého nejplodnějšího období v letech 1969 až 1975 vytvořila skupina filmařů v čele s Albertem Mayslesem skvělé dokumentární snímky jak z prostředí show-businessu, tak socio-historické sondy života individuálních amerických občanů. Nejuznávanější dílka jsou Salesman (Obchodní cestující, 1969) a Gimme Shelter (1970) - obě režírována ve spolupráci s bratrem Davidem a Zwerin, a Grey Gardens (Šedé zahrady, 1975), vytvořena bratry Mayslesovými spolu s Ellen Hovde a Muffie Meyer.

Karlovarská filmová polévka

Na letošním Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary se Maysles představí čtyřmi snímky: černobílá freska týdne slavných Brouků za oceánem z roku 1964 nazvaná Beatles v USA přibližuje jeden z nejvzrušujících okamžiků v dějinách světového showbusinessu - dobytí Ameriky slavnou liverpoolskou čtveřicí. Filmařský tým složený z bratrů Mayslesových v těsné blízkosti provázel kapelu po New Yorku i na cestě do Washingtonu a na Floridu do Miami. 

Dalším Mayslesovým dílem uvedeným na festivalu je Běžící ohrada z roku 1978. Dokument popisuje dlouhý zápas slavného konceptuálního umělce Christa a jeho partnerky Jeanne-Claude se státní byrokracií, která chce zabránit realizaci jejich projektu: 24 mil dlouhého plotu z bílého nylonu protínajícího Kalifornii. Vítězství nad úřednickou ignorancí nebylo jediným výsledkem boje obou umělců - v jeho průběhu navíc došlo ke sjednocení celé místní komunity.

Obchodní cestující natočený v roce 1969 sleduje čtyři podomní prodejce bible. Jejich mise je prostá: přesvědčit co nejvíc lidí, aby si koupili "nejčtenější knihu světa". I když jsou však jejich klienti katolíci doporučeni místním farářem, prodat bibli není jen tak. Prodejci musí přesvědčovat, vyprávět vtipy a historky osamělým vdovám, manželským dvojicím, kubánským přistěhovalcům, nudícím se ženám v domácnosti - od těch, kteří si knihu za 50 dolarů očividně nemůžou dovolit, až po ty, které nakonec přesvědčí.

Čtveřici filmů přibližujících návštěvníkům Karlových Var tvorbu slavného amerického filmaře uzavírá snímek z roku 1970 s názvem Gimme Shelter. Maysles v něm zachytil průběh tragického koncertu Rolling Stones v prosinci 1969 nedaleko San Franciska. Tato kulturní událost symbolicky zametla s periodou šedesátých let, jejíž ikonou se stala právě mírotvorná  Love Generation - "generace lásky", zrozená o čtyři měsíce dříve na koncertě ve Woodstocku. Slavná rocková kapela chystající se hrát zadarmo před očekávaným počtem 300 tisíc lidí spolu s dalšími hudebními veličinami oslovila členy motorkářského gangu The Hell´s Angels, aby na akci pomohli zachovat pořádek. Místo toho vytvořili atmosféru strachu a hrůzy, která nakonec vedla k ubodání jednoho z fanoušků.

Život předčí imitaci

"O co se opravdu pokoušíme, je vytvořit něco, co se vůbec neliší od konvenčních hollywoodských filmů. Pouze nepoužíváme herce. Naším účelem je emocionálně zapojit publikum... Nesnažíme se o odlišení od hollywoodských filmů kromě toho, že my používáme reálné situace. To je naší výzvou... Věci tak, jak přicházejí v opravdovém životě, jsou mnohem více vzrušující než cokoliv, co můžete vytvořit na jevišti. Spisovatelé se pokoušejí napodobit život. Cítí, že by věci měli mít pod svou kontrolou. My to cítíme přesně naopak. Pozorujeme a natáčíme věci, právě když se stanou... Hledáme emocionální reakci. Kontinuita od začátku do konce. Vyžaduje to chápající a empatické lidi. Nechceme, aby lidé říkali: ´To je dokument, že?´Pokud ten den nastane, znamená to, že jsme něčeho dosáhli."

David Maysles (rozhovor s Jamesem Bluem, Film Comment 1964)

Související témata:

Výběr článků

Načítám