Článek
Příběh, který skončil osmiapůlletým Meiwesovým vězením, je zachycen ve skladbě Mein Teil, jedné z nejsilnějších na nové desce.
Skupina loni také tvrdila, že deska bude o lásce. Pokud měla na mysli lásku řekněme pikantní, měla pravdu. Rammstein i nadále zůstali agresivní, svébytnou a v textech tvrdě naturalistickou skupinou.
Reise, Reise kontinuálně navazuje na předcházející album Mutter z roku 2001. Mocný pochodový rytmus v hudbě, subtilní pomocné vokály, do nichž se s gustem zaboří ostrý riff podladěné kytary a zpředu to všechno diriguje hluboký hlas deklamátora Tilla Lindemanna, v soukromí plachého básníka a spisovatele, na pódiu drsného zvířecího lamželeza se siláckými pohyby. Je prototypem německého dělníka zrozeného z voňavého oleje poctivé fabriky na šrouby.
Samozřejmě nemohli Rammstein těžit pouze z dávno dobytého, na to jsou příliš rafinovaní. Byť na první poslech jejich zvuk nedoznal vážné změny, drobnosti postřehnout lze.
V písni Amerika je melodický motiv, který posluchači jistě cosi připomene, ovšem těžko se dopídí, kde ho slyšel. V následující Moskau dominuje sbor, který Lindemannovu textu přitakává v čisté ruštině a smísené to vyhlíží přinejmenším zajímavě.
Skladbu Morgenstern zase zdobí až barokní hudební názvuky, mile kontrastující s celkově velmi zatěžkaným soundem skupiny.
Rammstein zasvětili nové album dotažení syrového naturálního vyznění. Užití elektroniky je marginální, plní roli nikoli rozhodující, spíše poctivě sloužící. Pak už bylo jenom na šikovnosti muzikantů, jak ji do nahrávky vpašovali a co ona s ní udělala.
Přestože se to zdálo málo pravděpodobné, německá skupina se dokázala ve svém ranku posunout o malinkatý kousek dál od epicentra pro sebe tak charakteristického zvuku. Samozřejmě po intenzívní robotě ve studiu a s použitím jeho nejmodernějších vymožeností. Dobrá práce.
Rammstein: Reise, Reise
Universal Music, 47:52