Soudkyně Hájková: Za drogy se trestá přísněji než za znásilnění

Beru to jako práci, dívám se na to nezávisle a nestranně, ale když je poškozená žena nebo dítě, tak je to pro mne jako pro ženu citlivější. Jako soudkyně se ale musím oprostit od emocí a rozhodovat nestranně.

Samozřejmě, několik. Ten poslední jen před pár dny, koncem března. Šlo o bývalý partnerský pár, který spolu dva roky žil ve společné domácnosti, a vyvrcholilo to incidentem - znásilněním.

Obžaloba se proto týkala znásilnění s ublížení na zdraví, protože poškozená utrpěla těžkou posttraumatickou stresovou poruchou. V průběhu dokazování se však ukázalo, že činu předcházelo týrání a domácí násilí. Muže jsem odsoudila ale jen za znásilnění, protože jsem si myslela, že nelze rozšiřovat skutek oproti podané obžalobě.

Odvolací vrchní soud to v zásadě potvrdil, ale nejvyšší státní zástupce podal dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl s tím, že máme řešit i týrání. Takže jsme to teď doplnili a napodruhé odsoudili pachatele k šestiletému trestu.

Ještě na Obvodním soudu pro Prahu 1 v roce 2015 jsem řešila případ, kde pachatel pod vlivem drog znásilnil prodavačku v optice na pražském Senovážném náměstí. Cizí muž si tedy vybral náhodnou oběť. Je však pravda, že těchto případů bývá menšina.

Tam jsme uložili pět let nepodmíněně, i kvůli tomu, že šlo o recidivistu a dopustil se zároveň loupeže. Navíc dostal ještě ochranné ústavní léčení. Naopak v případech, kdy je oběť znásilněna třeba bývalým partnerem nebo někým blízkým, je pachatel většinou netrestaný, má čistý trestní rejstřík. To platí také u kauz pohlavního zneužívání.

Je to tak. Pracují, žijí řádným životem. To, že nemají záznam a až do spáchání skutku žili řádně, je polehčující okolnost a musí se zohledňovat při výměře trestu. To ale platí obecně u všech trestných činů, takže si nemůžete říct, že jde o znásilnění a že tudíž budete ukládat tresty smrti. To prostě nejde.

Myslím si, že ne. Měla jsem jeden případ zproštění obžaloby. Po provedení dokazování dospěl náš soud k názoru, že pohlavní styk byl dobrovolný a poškozená hovořila o znásilnění jen z toho důvodu, že otěhotněla a musela mít nějaké vysvětlení před manželem, se kterým v té době žádný pohlavní styk neměla.

Nikoli, s masérem na masáži, kterého pak nařkla ze znásilnění.

Přesně tak. Rozumím tomu, že se laikovi zdá hrozné, když se za znásilnění dá podmínka. Ale jsme-li v prvním odstavci zákoníku, je trestní sazba do pěti let.

Často je tam ale také kombinace s ústavní či ambulantní léčbou, protože jde hodněkrát o psychiatricky nemocné lidi. Soud pak musí zohlednit i to, že pachatel měl snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti, musí vycházet ze znaleckých posudků a pak třeba uloží nižší trest.

Kombinace podmínky s ústavní léčbou je podle mě i účelnější pro společnost, než aby byl člověk ve vězení.

Paušálně bez znalostí okolností konkrétního případu to rozhodně říci nejde. Já jsem ale každopádně většinou ukládala vysoké nepodmíněné tresty, v posledních dvou případech 6 a pak 6,5 roku.

Je to teď citlivé téma. Excesy se samozřejmě dějí, ale nemusí to být pochybení soudu jako takového. Soud se z nějakého důvodu, podle osobnosti obžalovaného, okolností případu a z dalších věcí rozhodl takto. A to, že to neklaplo, že se něco stalo, jsou výjimky, které se v životě dějí.

Může se to stát i u jiné násilné trestné činnosti, kdy soud dá člověku podmínku, pustí ho, a on pak někoho zabije… Obecně platí, že u znásilnění, pokud jde o přísnější právní kvalifikaci, jsou tresty ukládány nepodmíněné. A pokud padne podmínka, tak je to většinou s nějakou psychiatrickou diagnózou a ochranným opatřením.

My se pohybujeme v zákonné sazbě, kterou máme. Paradoxní je, že když to srovnáme s drogami, tak se tresty pohybuji výš. Když jsem teď soudila jeden drogový případ, dávala jsem tresty od osmi do deseti let.

U znásilnění je v prvním odstavci trestního zákoníku sazba od šesti měsíců do pěti let. To jde o případy, kdy ke znásilnění nedošlo souloží nebo obdobným způsobem. A pokud je pachatel netrestaný, nemá žádné přitěžující okolnosti a není k tomu diagnóza vedoucí k ochrannému léčení, tak podmínka vyloučená není.

Ve druhém odstavci je sazba od dvou do deseti let a ani tam, pokud je pachatel netrestaný, podmínka v podstatě vyloučená není.

Když soudce rozsudek vyhlásí, je jeho povinností už v jednací síni ho stručně odůvodnit. Mělo by zaznít, proč soud rozhodl takto, čím se řídil a také by měl zdůvodnit výši trestu. A je na odpovědnosti každého soudce, jak moc to odůvodní. Těžko se může říct, že takto je to špatně, takto dobře.

Pak má také každý soud svého tiskového mluvčího, který by měl být schopen to vysvětlit. Někteří soudci neradi mluví s novináři a odkazují na písemné vyhotovení rozsudku, a právě na tiskové mluvčí. Pak jsou soudci, kteří si to komunikují rádi sami.

Určitě. Soudce v okamžiku, kdy je něco nejasného, vychází z dosavadní judikatury. Když se interpretace objasní a rozšíří, je to jedině dobře.