Přísedící u soudu říkají: Nejsme jen spící důchodci

Civilním zaměstnáním vězeňská psycholožka a také soudní znalkyně Soňa Haluzová je přísedící od roku 1998 a za tu dobu se podílela na desítkách rozhodnutí. „Mrzí mě, že místo toho, aby se stát snažil zvýšit prestiž přísedících i jejich ohodnocení, které se za 25 let nezměnilo, tak se jen pofňukává, že to stejně nikdo nechce dělat, a bagatelizuje se to,“ upozornila.

Přísedící, kteří dle zákona působí u okresních soudů v pracovněprávních případech a v senátních trestních věcech, a také u krajských soudů v prvostupňových trestních věcech mají stejný hlas jako profesionálové.

„Paragrafy se kroutí a vymezují rozsah trestu, ale neříkají nic o lidských příbězích a osudech. A to jsou věci, o nichž v senátu diskutujeme. Měla jsem štěstí, že jsem seděla vždy v senátu s opravdu dobrými soudci, kteří nám laikům poskytli dobrý výklad. Vedeme debaty o vině a nevině, o celkové důkazní situa­ci, průběžně to probíráme. Není to tak, že po jednání jdeme domů a soudce si to rozhodne sám,“ popsala Haluzová.

„Avšak i tak mám za to, že přísedící mají smysl, minimálně v případech závažné trestné činnosti, má to širší rámec,“ přidala psychologický postřeh s tím, že místo rušení přísedících by se ministerstvo mohlo zamyslet nad jejich adekvátní odměnou a způsobem výběru. Ten dnes obstarávají zastupitelstva a přísedící jsou voleni na čtyři roky.

To musí soud brát v potaz, když je přibírá do senátu, aby se náhodou nestalo, že případ se protáhne, soud by pak mohl o přísedícího přijít a proces by musel začít od začátku.

Smysl dávají přísedící i zkušenému trestnímu soudci brněnského městského soudu Michalu Kabelíkovi.

„V trestních věcech vycházíme ještě z Magny charty – mít právo být souzeni lidmi svého stavu. Verdikt senátu bezpochyby zní a vypadá přesvědčivěji a výchovněji než vynesený jediným sudím,“ konstatoval soudce. „Štěstí předsedy senátu je mít spolehlivé přísedící k dispozici, s těmi se vždy rád poradí, víc hlav víc ví. Jelikož já jsem ten šťastlivec, jenž má uvážlivé, spolehlivé a dochvilné přísedící, senátní rozhodování vážnějších věcí mi vyhovuje,“ zhodnotil Kabelík situaci.

„Naše ministerstvo trochu podezírám, že zrušením přísedících chtějí šetřit, jakkoli jejich odměňování je tristní, až urážlivé. S jejich odměnami nejenže se za roky nestalo nic, ještě se díky srážkám propadly na těch současných něco přes 100 korun za den,“ zamyslel se soudce. Kabelík také připomněl, že v jednou započatém řízení musí senát pokračovat ve stejném složení, a to i několik let.

„Během takové doby může dojít jak k přirozenému výpadku přísedícího v důsledku nemoci, smrti, přestěhování, ztráty zájmu a času nebo k jeho dalšímu nezvolení. Nejhorší situace pak nastane, zruší-li původní rozsudek až po několika letech Nejvyšší nebo ústavní soud, po vrácení na začátek není k dispozici už stejný senát a je právem obžalovaného trvat na opakování celého dokazování znovu. To některému obžalovanému může přijít vhod,“ dodal soudce.