Článek
Kubovčík se odvolal pouze do výroku o náhradu škody. Dcera zavražděné původně požadovala milion korun jako odškodné, krajský soud jí přiznal polovinu. I to bylo podle Kubovčíka příliš, a vrchní soud mu dal částečně za pravdu. Původně přiznaná částka podle vrchního soudu nedostatečně reflektovala skutečnou intenzitu a povahu vztahu zavražděné a její dcery.
„Mezi zemřelou a poškozenou se jednalo o vztah mezi matkou a dcerou, který dlouhodobě nebyl stabilní. Jak sama pozůstalá uvedla: poškozená žila se zemřelou ve společné domácnosti pouze do jejích šesti let,“ prohlásil předseda odvolacího senátu Martin Zelenka s tím, že poté si dceru převzal její otec. S matkou se pozůstalá začala čas od času vídat až během puberty. Soudce dále připomněl, že zavražděná na dceru neplatila výživné, dlouho spolu nebydleli, dcera na matce nebyla finančně závislá a například nevěděla ani kde nebo s kým matka žije.
Jako přiměřenou částku vrchní soud určil 350 tisíc korun, se zbytkem nároku ženu odkázal na civilní řízení.
Kubovčík zastřelil svou známou loni v listopadu v Přelouči. Se zavražděnou se znal asi třináct let. Protože žil sám, žena mu chodila pomáhat s úklidem či vařit. Muž si ale asi před pěti lety prý všiml, že se mu ztrácejí peníze.
V osudné listopadové úterý se Kubovčík s ženou pohádal. „Byl jsem mimo, protože mě rozčílila. Pak mi to bylo líto. Jak mě rozčílila, tak to pak šlo rychle,“ řekl policistům tehdy obviněný. A dodal, že poškozená, když pila, tak se hádala a byla „hnusná“. Když nepila, byla prý mírumilovná.
Po hádce si senior došel do ložnice pro jeden ze svých legálně držených revolverů a záměrně si vybral ten s větší ráží. Vrátil se do kuchyně, kde poškozená vařila, a bez varování jí vystřelil na hlavu. „Stála částečně bokem k němu. Bez varování zamířil na její hlavu, vystřelil a na místě ji usmrtil, neboť střela prolétla hlavou skrz pravou tvář a vyšla na levé straně krku za a pod levým uchem,“ uvádí obžaloba.
Muž, který v té době byl upoután na invalidní vozík, po činu z místa utekl a skutek nenahlásil. Po zadržení policií se k němu nicméně přiznal. U krajského soudu ovšem nevypovídal. „Nevím, jsem z toho hotový, stejně si to nepamatuju. Mám jen ústřižky z toho, občas něco přilítne a pak najednou je to zase pryč, nedokážu se soustředit na nic,“ prohlásil tehdy.
V úterý u odvolacího soudu se vyjádřil podobně. „Já nevím, já jsem mimo,“ uvedl poté, co mu soud dal prostor k závěrečnému návrhu. „Jak mimo?“ zeptal se soudce. „No mimo jsem! Mám halucinace a všechno možný,“ doplnil obžalovaný.