Lidé ho pořád označují za vraha, mrzí Tempelovu manželku

„Pořád je pro lidi vrah… Té nálepky se doteď nezbavil,“ konstatovala jako svědkyně na adresu manžela Hana Tempelová.

Podle svých slov věřila, že dřívější manželovo pravomocné odsouzení na doživotí nakonec soudy zvrátí a on za mřížemi nezůstane.

„Bojovalo se dál a nikdy se s tím nepřestalo, furt se něco řešilo a psalo,“ uvedla s tím, že ona sama si byla vždy jistá, že Tempel nevraždil a že tedy nemůže skončit za mřížemi na doživotí.

„Protože to neudělal, o čemž svědčí i důkazy, například od operátora, podle kterého byl manžel v době činu 30 kilometrů daleko od místa vražd,“ poznamenala Tempelová.

Skutky, za něž byl její muž odsouzen nejpřísnějším možným trestem, se staly na lesním parkovišti u Hruškové na Sokolovsku v roce 2001. Tempel tam podle původního rozsudku předal své oběti 400 tisíc korun za auto, které si údajně chtěl koupit.

Následně prý muže zastřelil. Zasáhl údajně i druhého muže a poté jej bil do hlavy železnou tyčí s kusem betonu a montážním klíčem. Obě těla podle názoru obžaloby následující den zakopal na Chebsku.

Tempel se hájil tím, že vraždu nespáchal on, ale člověk přezdívaný Biftek, který byl také na místě činu a jenž později v kauze vystupoval jako klíčový svědek. Podle Tempela šlo v kauze o drogy a splacení dluhu.

Byl to právě klíčový svědek, kdo dovedl policii na místo, kde byli zakopáni mrtví mladíci. Doživotí dostal Tempel jako souhrnný trest za vraždy a za dvě předchozí loupeže.

Krajský soud v Plzni jej původně hned čtyřikrát osvobodil, pražský vrchní soud ale zprošťující verdikt pokaždé zrušil. Tempel byl pravomocně odsouzen až poté, co vrchní soud přeložil proces z Plzně ke Krajskému soudu v Praze.

Ve vězení pak strávil dvacet let, než ho v roce 2021 po zásahu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a následně i českého Ústavního soudu zprostili definitivně obžaloby z dvojnásobné vraždy a propustili pro nedostatek důkazů na svobodu.

Nyní chce odškodné jak za roky strávené nezákonně za mřížemi, tak za přísnější podmínky, které ve věznicích napříč republikou měl. O těch v úterý vyprávěla i Tempelová, například o jejich sňatku.

Na otázku soudkyně Kláry Babičkové, jak vypadala svatba, odpověděla: „Vtipně. Po celé místnosti byla rozeseta zásahovka, svatby se mohla účastnit jen jeho maminka a náš syn.“

Nikdy prý neměli s manželem soukromou intimní návštěvu, jejich žádosti opakovaně zamítali, ani klasické rodinné jako u jiných vězňů za mřížemi podle ní nešly.

„Narušilo to docela podstatně naše manželství… Dohnat ztracený čas se nám daří těžko. Manžel se zahltil prací, aby zapomněl na život ve vězení a neměl čas na to myslet,“ přiblížila následky manželova dlouholetého věznění Tempelová.

„Má výkyvy nálad, leká se při větší ráně, je vystresovaný, strašně špatně spí, na všechno reaguje přehnaně, doma se zdržuje úplně minimálně, vidíme se zřídka. Zaměstnává si hlavu na stavbě,“ dodala s tím, že s manželem o jeho životě za mřížemi vůbec nemluví.

Ve věznicích při návštěvách byly podle ní velké rozdíly mezi Tempelem a ostatními vězni, měl je významně přísnější a omezené.

To ostatně v úterý potvrdil jako svědek i jejich společný syn Robert, který podle svých slov zažil v době, kdy byl malé dítě, že se při návštěvě otce ve věznici museli s matkou svléct při kontrole takřka do naha.

„Návštěvy nebyly nic moc, plexisklo, spousta policistů, furt okolo nás někdo stál,“ podotkl Tempel junior.

„Těžko říct. Řekl bych, že jo,“ odpověděl poté na dotaz soudkyně, zda věří, že je otec nevinný. Otec mu prý během dospívání hodně chyběl, především jako vzor a jako ten, kdo by mu poradil anebo vyčinil.

„Kdyby se mnou byl, zabránil by mi ve většině špatných rozhodnutí, která jsem v životě udělal,“ míní Tempel mladší.

Soud bude pokračovat příští týden mimo jiné výslechy dalších svědků. Tempel navrhl výpovědi i některých současných či bývalých ředitelů věznic, v nichž si odpykával trest, aby popsali podmínky, v jakých se to dělo. Chce slyšet i některé pedagogy a vychovatele káznic.

Podle soudkyně je také stále v plánu místní šetření soudu přímo v některých věznicích, například v kázeňském oddělení, kde jsou zavíráni ti, kteří dostali od vedení nějaký trest.