Článek
Martin Lehký vezl ukrajinskou ženu, která pracovala v zemědělském družstvu Člunek, do obce Svaljava, což je asi 60 km od ukrajinských hranic. Žena se potřebovala domů dostat co nejdřív, protože jí zadrželi manžela a jejich děti ve věku 8, 9 a 12 let zůstaly samy s 90letou babičkou.
„Za cestu mi bylo dopředu zaplaceno. Sehnal jsem si k sobě ještě druhého řidiče, protože bych to sám neodřídil. Hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou jsem překračoval ve Vyšné Nemecké a pak pokračoval směrem na Užhorod. Kolega neměl pas, tak na mě čekal na Slovensku. Při vjezdu na Ukrajinu mi prohlédli auto, vše bylo v pořádku. Já paní vyložil doma a asi za dvě hodiny jsem se vracel zpět,“ popsal začátek cesty Martin Lehký.
Zpáteční cesta se ale změnila v peklo. „Na ukrajinských hranicích mi Celní správa opět prohlédla auto a v kufru mezi ostatními věcmi si všimla teleskopického obušku. Já ho tam mám už dlouho na svou ochranu, protože v minulosti mě přepadli. A úplně jsem na něj zapomněl. Obušek už byl částečně nefunkční,“ řekl taxikář.
Martin Lehký se snažil celníkům vysvětlit, proč tam obušek má a že ho zapomněl z kufru před cestou vyndat. Domlouval se s nimi pomocí překladače v telefonu. Po více než hodině vysvětlování volal do Čech známému advokátovi.
„Ukrajinští celníci s advokátem ale mluvit nechtěli, chovali se dost arogantně. Řekli mi, že obušek se považuje za chladnou zbraň a oznámili mi, že mi ho zabavují a zabavují mi i auto. Šlo o starší Škodu Octavii. Chtěl jsem po nich doklad o tom, že mi auto zabavují. Nic mi nedali, jen telefon na jednoho z celníků. V jednu chvíli jsem měl strach, že po mně snad začnou střílet,“ řekl Lehký.
Taxikář proto volal na ambasádu do Kyjeva, tam ho spojili s konzulátem ve Lvově.
„Ti mi řekli, že se mi pokusí sehnat nějakého ukrajinského právníka, což ale bude trvat, protože je víkend. Jinak že mi pomoc nemohou a že se mám k celníkům chovat slušně. Celníci mi asi po 4 hodinách, co jsem stál venku, řekli, ať si sednu do auta, sedli si ke mně a jeli jsme z té zóny ukrajinských hranic. Tady jsem mohl vystoupit, sebrali mi klíče od auta a odjeli,“ uvedl taxikář s tím, že byl v hrozném šoku a jediné, co chtěl, bylo dostat se pryč.
Pěšky tedy přešel přes slovenské hranice, stopem se dostal do města Michalovce, kde na něj čekal kolega, který s ním jel jako druhý řidič. Oba nasedli do vlaku a v Popradu je vyzvedli známí, kteří je odvezli do Jindřichova Hradce.
Lehký se obrátil na jindřichohradecké policisty, kde s ním vše sepsali a ofotili si razítka z pasu.
„Z konzulátu ve Lvově mi přišla před několika dny zpráva, že pokud bude celá záležitost kvalifikována jako vojenský materiál, budu mít na Ukrajině záznam a už tam nemohu jet. A auto si nechají. Nejhorší na tom je, že jsem jen pomohl nešťastné ženě dostat se domů. Bez auta se neuživím a na nové nemám. Pro mě otřesný zážitek. Jsem rád, že jsem doma a teď mi nezbývá nic jiného než čekat, jestli své auto ještě někdy uvidím,“ uzavřel Lehký.
