Článek
Chlapec byl nejmladším ze čtyř dětí obžalované, na svět přišel koncem března 2010. Podvýživou a dehydratací trpěl nejméně po dobu tří týdnů. Matka mu dávala k jídlu pouze mouku s vodou a čaj. Třesením či prudkým kýváním hlavou mu navíc údajně způsobila poranění v okolí mozku. Dítě zemřelo 9. prosince 2010.
Obžalovaná své jednání nezpochybnila. Obhajovala se, že jí byly sníženy sociální dávky a neměla peníze na jídlo. Její další tři děti přitom nedostatkem stravy netrpěly. Navíc údajně byla zadlužená a otec dítěte prý na syna neplatil, protože byl ve výkonu trestu.
Soudce Roman Felzmann namítl, že i omezený finanční příjem by měl postačit na zabezpečení stravy pro nejmladšího ze sourozenců. „Obžalovaná tíživou situaci neřešila, neobrátila se na svou rodinu, známé či úřady s žádostí o pomoc,“ řekl soudce.
Poranění si prý dítě způsobilo samo
Žena si podle svých slov myslela, že tíživá finanční situace je pouze dočasná a že až zase budou peníze na jídlo, chlapec rychle přibere na váze. „Přes snížený intelekt musela vědět, že každý jedinec potřebuje jíst v dostatečném množství a kvalitě, natož osmiměsíční dítě,“ konstatoval soudce v odůvodnění rozsudku.
Obžalovaná popřela, že by synovi přivodila zranění, které jeho smrt uspíšilo. Podle ní se mohl do hlavy uhodit sám, nebo ho nechtěně udeřil některý ze sourozenců. Její tvrzení však vyvrátil znalecký posudek z oboru lékařství.
Podle soudní psycholožky trpí žena hlubokou poruchou osobnosti. Je osobnostně a sociálně nevyrovnaná, labilní a zcela bez emocí. Možnost resocializace je podle ní velmi malá.
Na dítě se těšila
V době, kdy se nejmladší syn narodil, bydlela žena v azylovém domě v Krupce. Podle záznamů sociálních pracovnic se na dítě těšila, měla pro ně připravenu výbavičku a dokázala zajistit dobré podmínky pro jeho výchovu. V zařízení s ní pak bydlely i ostatní tři děti.
Občas si sice stěžovala, že je na děti sama, podle sociálních pracovnic ale v té době bylo vše ještě v relativním pořádku. Problémy nastaly ve chvíli, kdy se matka odstěhovala do Ústí nad Labem. Za poměrně krátkou dobu tu bydlela na několika adresách, zřejmě se zadlužila a ocitla bez peněz. V době smrti dítěte žila v Předlicích, v největší ústecké sociálně vyloučené lokalitě.
Po tragické události jí soud zbylé tři děti odebral, nejstarší dcera je v dětském domově, zbylé dvě děti má v péči jejich babička.