Článek
Stěžovatel namítal, že neexistoval žádný přímý důkaz, že ženu usmrtil, a jeho odsouzení je založeno na neuzavřeném řetězci nepřímých důkazů. Způsob, jakým je podle něj soudy použily, odporuje zásadě presumpce neviny a z ní vyplývajícího principu in dubio pro reo, tedy při pochybnostech ve prospěch obžalovaného.
S tvrzením ale nepochodil. „Trestními soudy popsaná a velmi podrobně vyargumentovaná důkazní konstrukce je logicky udržitelná, neodporující zároveň žádné ústavní zásadě hodnocení a provádění důkazů. Každé dílčí tvrzení stěžovatelovy obhajoby, například glykemické kolapsy nebo tvrzení o sebevraždě poškozené, jak vrchní soud, tak Nejvyšší soud vyvrátil, a případné nejasnosti, například konkrétní mechanismus, nehrají z hlediska stěžovatelovy viny žádnou roli,“ píše se v usnesení Ústavního soudu, které je dostupné v databázi.
Přitěžující okolnosti
Muži hrozilo až 20 let vězení. Trest 17 let mu uložil Krajský soud v Českých Budějovicích a potvrdil Vrchní soud v Praze. Jeho dovolání letos odmítl Nejvyšší soud. Pachateli přitížilo, že měl motiv pomsty, čin provedl trýznivým způsobem a nelitoval ho. Naopak jedinou polehčující okolností byl dosavadní řádný život.
Případ se stal předloni v létě. Žena muže opustila a přišla si do bývalého bydliště pro poštu. Manžel neunesl rozchod ani to, že si našla novou známost. Zbil ji pěstmi a kopy a způsobil jí rozsáhlá poranění. Potom ji odvezl do lesa. Tam ji pořezal na zápěstí, aby to vypadalo jako sebevražda, a nechal ji vykrvácet.
Muž vinu odmítal. Sám tvrdil, že žena spadla z podkroví a on upadl na ni a ztratil vědomí. Když se probral, žena už tam nebyla, tak jel do lesa na houby, kde ji objevil mrtvou. Muž dokonce naznačoval, že zavražděná měla strach ze syna, který býval agresivní. To ale popřeli svědci. Soudy nepovažovaly tvrzení dotyčného za důvěryhodné.
