Článek
Prudké zdražování energií bylo třeba zabrzdit vládním stropem, který v loňském roce stanovil maximální cenu elektřiny na 6 050 Kč a cenu plynu na 3 025 Kč za megawatthodinu (MWh).
Už koncem roku klesly ceny pod vládní strop, letošní sazby jsou pak minimálně o třetinu, někdy dokonce až o polovinu nižší. Většímu zlevňování zabránilo zdražení distribučních poplatků, přesto jsou to dobré zprávy.
Rozdíly v řádech tisíců korun
Zlevňování s sebou ovšem přineslo i jeden poněkud paradoxní faktor. „Ceníky pro stávající zákazníky jsou o poznání vyšší než akviziční ceníky určené pro nově příchozí,“ vysvětluje Lukáš Kaňok ze společnosti Kalkulátor.cz, která funguje jako nezávislý srovnávač.
„Je to samozřejmě běžná součást konkurenčního boje, kdy dodavatel tolik nedbá na zákazníky, které má už několik let ‚jisté‘, ale raději se snaží nalákat ty, kteří se teprve rozhodují a v případě nižší ceny u konkurence neváhají dodavatele změnit,“ dodal.
Věrnost jednomu dodavateli se obecně spíše nevyplácí, tentokrát do toho ale promlouvá i poměrně rychlé zlevňování.
Dodavatelé standardně nakupují energie na burze s dostatečným předstihem. Pro stávající zákazníky nakoupili už před několika měsíci, kdy byly ceny ještě mnohem vyšší. Pro ty nové je nakupují až teď, a tedy za mnohem příznivější sazby. Rozdíly v jednotlivých cenících jsou výrazné.
„Může to být až 1 200 Kč za MWh elektřiny a 600 Kč za MWh plynu. Průměrná česká domácnost, která ročně spotřebuje přibližně 3,5 MWh elektřiny, zaplatí v případě sazby pro stávající klienty až o 4 200 Kč víc. Domácnost, která elektřinou topí a její spotřeba se pohybuje kolem 20 MWh, za jediný rok přeplatí až 24 tisíc korun,“ upřesňuje Lukáš Kaňok.
Situace se oproti období nastupující energetické krize otočila. Tehdy měli výhodu stávající zákazníci, pro které se energie nakoupila v „předkrizovém“ období, zatímco ti nově příchozí se dostávali na násobky těchto sazeb.
Řešením je změna dodavatele
Nezávislé srovnání dodavatelů elektřiny a plynu.
Přesvědčit stávajícího dodavatele, aby sazbu snížil, je složitá a většinou neúspěšná mise. Retenční oddělení dodavatele, které umí nabídnout nižší sazbu, přichází na scénu až ve chvíli, kdy se zákazník rozhodne odejít ke konkurenci.
Právě změna dodavatele je v tuto chvíli nejlepší cestou k levnějším energiím a zákazník tím získá akviziční sazbu určenou pro nové odběratele.
„Rozdíly mezi nejvyššími a nejnižšími ceníky dnes v případě elektřiny dělají klidně i 2 000 korun za MWh,“ uzavírá Lukáš Kaňok.