Článek
Když předával Miloš Zeman 28. října státní vyznamenání, byl jsem bez připojení, takže reakce ve veřejném prostoru jsem objevil až se zpožděním. A musel jsem ocenit skvělou práci, kterou prezident sám pro sebe odvedl.
Skladba vyznamenaných byla promyšlená. Nebylo možné říci, že hlava státu odměňovala jen jeden druh občanů. Stejně tak nešlo šmahem prohlásit, že sledovala výhradně vlastní politické a osobní zájmy. Mix byl sestaven tak, že osobnosti, jejichž zásluhy či výjimečnost nikdo nezpochybňoval, musely dělat křoví jiným čerstvým nositelům státních poct, které naopak nezpochybňoval ten, který zde jménem státu jednal ve vlastním zájmu. Tedy Miloš Zeman.
Život současného prezidenta je ve finiši. To není narážka na jeho zdraví, ale fakt, který platí pro každého člověka staršího 70 let. V každém případě, i kdyby tady s námi byl ještě léta, nepřekoná počet odžitých roků. Miloš Zeman měl vždy vyostřený smysl pro svůj obraz ve vlastních očích. Počátkem 90. let neskrýval, že si řídí život podle zásad strategického plánování. S výjimkou desetileté pauzy po jediném debaklu v roce 2003 se mu plán utěšeně naplňuje. Tečka by tedy měla být stejně grandiózní a tou by se mělo stát znovuzvolení na Hrad v lednu 2018.
Státní pocty pro hvězdy pop-music z dob mládí jeho kmenových voličů jsou proto upevněním pouta, které k němu cítí jako k lidovému prezidentovi, který „se stará“. Ze stejného sena, slunce a jahod je medaile pro Zdeňka Trošku. Vyzdvihnutím Jaromíra Nohavici dal Zeman najevo také voličům SPD, že je i jejich prezident. Řád pro Gerharda Schrödera, který už léta dělá pro Vladimira Putina, je pukrle směrem k východním příznivcům a podporovatelům. To je stále v rámci kalkulu bez osobních emocí.
V dubnu 2002 měl premiér Zeman několikadenní cestu po USA. Ze setkání se zástupci politických a podnikatelských kruhů v Miami odcházel po pronesení kontroverzních výroků se slovy: „Tak. Koho jsem dnes ještě nestihl urazit?“ Stál jsem pět metrů od něj a slyšel jsem to dobře. Bez toho prostě Zemanovi život nechutná. Závěrečnou úžasnou urážkou by se mělo stát jeho druhé vítězství v prezidentských volbách.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ruku na srdce, měl by pak všechny důvody ještě více pohrdat těmi, kdo ho sice nemají rádi, ale jsou schopni leda hněvivých výkřiků či sporadických demonstrací na Václavském náměstí. Lidé mohou změnit politiku pouze ve volbách. Jestliže Zemanovi odpůrci lednovou volbu opět rozpustí v kecech, mohou klidně očekávat, že by v dalším roce vyznamenal i ženu, která ho v Konstantinových Lázních připravila o panictví.