Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Minule pondělí vydal list článek, jehož obsah upoutal pozorovatele nejen v ruském exilu, ale také přímo v Rusku. Jako autor je uveden Dmitrij Krasnov s dovětkem, že se jedná o čestného advokáta Ruské federace a člena Moskevské veřejné komory. Důvod, proč nešlo o fádní text, spočívá v jeho hlavním poslání. Autor totiž předpovídá porážku Ruska ve válce s Ukrajinou a pěje chválu na podobný závěr válečné kampaně.
„Pro společnost je příjemnější pyšnit se vítězstvími a na porážky zapomínat, a pokud už na ně vzpomíná, pak s přirozenou hořkostí. V Rusku však právě prohrané války a ponižující příměří pravidelně vedly k novým skokům vpřed, reformám a, jakkoli je to překvapivé, k novým vítězstvím,“ píše Krasnov.
Snad nejstrašnější porážkou se podle něj stala mongolská invaze, která vyústila v třistaleté otroctví pro Rusy. Jenže „v podmínkách otroctví se Rusko stalo natolik silným, že jho setřáslo. Bojarská šlechta a četná knížata ztratili svou dřívější moc, možnost bezmezně a beztrestně okrádat prostý lid. Lidu se začalo žít lépe“.
Ruský recept znovuzrození je podle Krasnova jednoduchý: zásah proti nenasytným elitám, uvolnění poměrů pro prostý lid.
„I opicím je jasné: proč pracovat víc, když zbohatne někdo jiný? Lidé jsou také primáti a dříve či později je napadla tatáž jednoduchá myšlenka: nemá smysl se namáhat, když z tvých snah zbohatne někdo jiný, a ne ty,“ uvádí autor.
Podle něj „utahování šroubů až na doraz vždy zničí závit a země zaručeně prohraje. Ale ne se Švédy, Turky nebo Japonci, nýbrž s vlastními elitami, které jsou připraveny zradit jak vlast tak lid, jen aby mohly pokračovat ve svém prázdném, lenošivém a sytém životě“.
Závěr článku je zajímavý: „Elity jsou vždy blíže trůnu než prostý lid, a proto není pro vedení státu tak snadné přijmout rozhodnutí, které by přerušilo začarovaný kruh, předtím, než dojde k porážce. Nicméně, jak říkal Kutuzov, ,se ztrátou Moskvy není Rusko ještě ztraceno’, a každá vojenská porážka nám prostřednictvím reforem zajišťovala nové vítězství.“
Pozorovatelé sice neví, jaký byl skutečný záměr listu a kdo z politické třídy může stát za takovou objednávkou. Ale Moskovskij komsomolec vychází dál a žádná hlava nebyla sťata. Obecně tedy nelze vyloučit, že jde o přípravu veřejného mínění na neúspěch Putinova ukrajinského dobrodružství a shození balvanu viny na ruské zbohatlíky, které by pak režim mohl nechat napospas hněvu „prostého lidu“.