Článek
Omlouvám se čtenářkám a čtenářům, pro které je vážnost situace, v níž se odráží boj uvnitř české společnosti o to, zda bude země svobodným členem západní civilizace anebo nesvéprávným přírůstkem russkogo mira, nad slunce jasná. Tento text je primárně určen lidem, kteří se věnují vlastním starostem a spor o účast prezidenta na summitu NATO vnímají vzdáleně jako zbytečné hry vrcholných politiků.
Summit NATO bude zanedlouho řešit situaci, ve které Severoatlantická aliance ještě nikdy nebyla. Již i veřejně se uvádí vysoká pravděpodobnost útoku agresivního Ruska na jeden nebo více členských států. Rovněž veřejně se probírá nezbytnost přípravy zemí, kterých se to týká, na ruský útok. To se ovšem nemůže dít bez navyšování obranných výdajů a také bez přípravy obyvatel na válku.
Babišova vláda otevřeně sabotuje nejen české závazky vyplývající ze členství v NATO, ale především obranyschopnost České republiky. Vědomě oslabuje zemi před zcela reálnou hrozbou zvenčí. Zároveň dezorientuje a demoralizuje obyvatele ČR tvrzeními, že válka v programu této vlády není, tudíž o ní nebude mluvit ani se na ni nebude připravovat.
V kombinaci s dlouhodobým štvaním českého obyvatelstva proti Ukrajincům doplněným vládními kroky důsledně oslabujícími či zcela likvidujícími státní pomoc zemi, která brání Evropu včetně Česka před vpádem ruských hord, se Babišova vláda vypracovala do pozice miláčka Kremlu v NATO a EU. Babiš se přitom drží tzv. Lukášovy metody.
Sám to samozřejmě neví, protože Švejka nečetl. Nadporučík Lukáš tam říká: „Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět.“ Babišova vláda razí zásadu: „Buďme kremelské rohožky, ale nemusí o tom nikdo vědět.“ Přímo o své pomoci Moskvě tedy nikdy nemluví, ale moskevskými pohůnky tyto bytosti jsou.
Teď má na summit NATO jet plně v těchto intencích česká delegace ve složení Blekota, Jekota a Mekota. Záměr je jasný. Když uvidí ostatní politici toto trio hrající si na Pepky Vyskoče, mávnou rukou nad jejich pitomostí a Česko jako nedůvěryhodného partnera vyškrtnou ze svých plánů. Další dílek vládního scénáře, jehož náplní je postupné natlačení Česka do ruské náruče, by tak byl splněn.
Nenávist této vládní garnitury vůči prezidentu Pavlovi je často a nikoli bezdůvodně vysvětlována obvyklou záští duševních trpaslíků vůči každému, kdo je vyšší než oni, což je vzhledem k jejich malosti skoro každý. Trpaslík však obdivuje příslušníka svého druhu, který se vypracoval do pozice, z níž vydírá celý svět. Tento pobratim je v Kremlu.