Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Pískat je správné

2:53

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Dnes 24. 8., 9:21

V den výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se na představitele státu, kteří pronášeli projevy před budovou Českého rozhlasu v Praze, pískalo. Přítomní také vyjadřovali své pocity buď provoláváním hanby zástupcům vládní koalice, nebo podpůrným skandováním v případě prezidenta republiky. Následně se ve veřejném prostoru rozvinula diskuse, zda toto chování občanů bylo správné.

Článek

Jak to před budovou rozhlasu vypadalo, si lze přečíst a zhlédnout. Pískat na politiky či vůči nim projevovat jakékoli jiné emoce je podle mě správné. Společnost, která v sobě dusí skutečné pocity, není svobodná.

Příklad přišel hned druhý den. V Moskvě se konal sjezd vládní strany Jednotné Rusko. Vnějškově připomínal sjezdy KSSS, obsahem Reichsparteitagy NSDAP.

Nemusíte se dívat na celý Putinův projev. Stačí zhlédnout začátek. V sále je bezpochyby dost účastníků, kteří nejsou se skluzavkou, na kterou poslal Rusko Putin, spokojeni. Všechny informace, které z ruského prostoru přes cenzuru unikají, to naznačují víc než zřetelně. Ale vstávají, aplaudují, provolávají slávu. Nuceně. I kdyby je napadlo – jako že je nenapadne – aby ničitele vlastní země vypískali, raději dělají, že jsou nadšení.

Protože si veřejně projevený nesouhlas nemohou dovolit. V zemi, kde se zavírá na 11 let a jeden měsíc jen proto, že člověk udělá repost protiválečného názoru, se kterým sám notabene nesouhlasí (to je nedávná kauza politika Lva Šlosberga), musí každý nespokojený držet hubu a krok.

Buďme rádi, že se u nás názory na zvolené zástupce společnosti můžou projevovat svobodně. Mimo jiné to má mimořádně užitečnou funkci. Bezpečně to odhalí, kdo je kdo.

Stav české společnosti se už vyjasnil i pro většinu spoluobčanů, kteří dlouhou dobu preferovali iluze o jednotě a všeobecném kompromisu. Česko se po řádění vlády Andreje Babiše definitivně zařadilo do hlavního trendu západního světa. Tím trendem je zesilování studené občanské války v jednotlivých společnostech. Epizoda před budovou Českého rozhlasu se stala výtečnou ilustrací současného rozložení sil.

Jelikož to byla Praha, drtivě převládali stoupenci svobody. To se projevilo v podpoře prezidenta Petra Pavla. V menšině byli stoupenci ruské cesty. Ale jen proto, že šlo o hlavní město. Ústřední postava, Babiš, chyběla. Asi nebyla poblíž vhodná cukrárna pro útěk z bojiště. Poslal tam ženskou jako předtím k soudu kvůli Čapímu hnízdu. O pečovateli o hajzlpapír, který (pečovatel, nikoli hajzlpapír) také vydával zvuky, škoda mluvit. V Praze jim pšenka nekvete, v zemi vládnou. Tlačí Česko na východ.

K tomu jeden názor, který je možný jen ve svobodné zemi: