Článek
To se mi vybavilo při čtení zprávy, že na setkání předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné s příznivci mělo dojít ke rvačce. Když se ale čtenář probírá vyjádřeními z místa, má pocit, že je v Rádiu Jerevan. Že se to prý vlastně komunistů ani netýkalo.
Jednu věc však svědkové nevyvrátili: organizátoři politického mítinku probíhajícímu násilí jen přihlíželi a ignorovali ho.
Takže jsou v tom komunisté nevinně, Sergeji Sergejeviči. Ostatně jaký důvod k obavám by měl občan, který s KSČM nesouhlasí a nemá ji rád? Vždyť je to jiná organizace než zločinná a zavrženíhodná KSČ.
Všude to čeští a moravští komunisté říkají. Jsou jiní, lepší. A Kateřina Konečná je jako starojičínská pěnice, moderní Tornádo Lou.
Přesto jistota je jistota, a když se k vám blíží zbrunátnělý komunista, je třeba mít se na pozoru.
Nejde přitom jen o členy a příznivce KSČM. Fyzické napadení odpůrce patří také do arzenálu gardistů jiného vůdce, než byl Lenin, Stalin a Gottwald, vůdce, který sice pindíka nikdy neukáže, ale má výhodu před citovanými, že není pod drnem, nýbrž skotačí. Jinými slovy, mějte se na pozoru i před jinou odrůdou Ivanů Ivanovičů, kteří milují taťku Andreje.
Tím ovšem výčet nebezpečných bytostí, na které je třeba dávat bacha, nekončí. Společnost máme pestrou, mentálně svraštělých je v ní dost. Platí ale, že metody, jak chtějí debatovat s těmi, kteří je nežerou, jsou staletími vyzkoušené a jsou pořád stejné: je to násilí.
Začal jsem tuto úvahu odkazem na Rádio Jerevan, které do českého prostředí přišlo kdysi ze sovětských vtipů. Je zajímavé, že ze stejné země pochází ideologické zdůvodnění násilí vůči odpůrcům.
Dnes v Rusku okřídlené rčení Dobro musí mít pěsti pochází z básně stále žijícího autora Stanislava Kuňajeva (90), pozoruhodné vykopávky z řad nejdříve stalinistů a pak ruských nacionalistů.
Jak se ale brunátným spoluobčanům postavit? Proti jejich pěstím pěstmi. Ale proti jejich slovním projevům stačí použít orgán, který vám funguje, a dezolát ho má v poruše. Příklady lze najít pod jakýmakoli Očima.
Hlupáky, tupce, vytočené bojovníky za vlastní neexistující důležitost, překyselené milovníky starých časů tam lehce zdolávají čtenářky a čtenáři, kteří ukazují, že si zaslouží status myslícího člověka. Dávají kalu najevo, že je kal. A to se kalu strašně nelíbí.