Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Návrat z neúměrně dlouhé dovolené

Pocit, který přichází v posledních dnech dovolené, zná každý. Drtivé většině lidí, s výjimkou beznadějných workoholiků, se do práce nechce. Obzvlášť velkou smůlu mají ti, kteří neměli kliku sehnat zaměstnání, které by se jim líbilo. Jak se říká v divadelní hře Na dně: „Když je práce radost, život je krásný! Když je práce povinnost, život je otroctví!“

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Kdo by nechtěl, aby v životě převažovala radost… Ve skutečnosti je ale život pln povinností. Dokonce hrozí, že vyznavači samé radosti ze života, vyjádřeno slovy jednoho z bývalých politiků, že situace je nadmíru výtečná, mohou jednoho dne dostat od reality takovou ránu, že se snadno nevzpamatují.

Toto mě napadlo nad konverzací na sociální síti, jejíž obsah je stručně řečeno následující.

V prvním příspěvku píše muž svůj názor na vládnoucí garnituru a voliče vládnoucí koalice. Nešetří tvrdými odsudky mentální způsobilosti zmíněných politiků i jejich voličů, u nichž očekává takovou míru jednoduchosti, že budou schopni podpořit Filipa Turka masakrujícího sanitku a jeho sweetheart Petra Macinku, který bude Turka hájit vždy a za všech okolností.

Paní mu odpovídá: „Muž mi před pár dny řekl: ‚Budeš se prostě muset smířit s faktem, že jich je víc než nás. Tak to je. Nic s tím neuděláš.‘Domnívá se, že voličů toho druhu, který zmínil pán, musí být v české společnosti víc než 50 procent.

Další paní v debatě píše: „Já stále dokola si říkala, není, nemůže to tak být. Ve světle probíhajících rozprav nad počínáním Turka už rozporovat nebudu, není co.“

První paní: „Bohužel, nezbývá než opravdu akceptovat, že to tak je. A snažit se zachovávat masarykovský princip drobné práce a osobní zodpovědnosti. A nezbláznit se z toho…“

Druhá paní: „Pravda. Heslo: dělat si radost.“

To je příklad přemýšlení lidí, kteří se již vrátili z neúměrně dlouhé mentální dovolené, na které byla Evropa v uplynulých více než třiceti letech. Hvězdy se v tomto časovém úseku setkaly mimořádně šťastně pro ty, kteří ve zmíněné době čerpali mír a relativní blahobyt, přičemž drtivá většina takto spokojených lidí neměla potuchy o tom, že z hlediska obecného vývoje lidstva prožívají jakousi úchylku, kdy se většině zdá, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

Teď se vývoj vrací do normálních kolejí a opět platí člověk člověku vlkem. Osobně bych to rčení upravil na mlok člověku vlkem. Na rozdíl od Babiše moji čtenáři Čapka znají.

Co s tím? Dělat si radost, jak navrhuje druhá paní z konverzace? Určitě!

Na mloky to ale nestačí. Co potom stačí? Zatím nevíme.

Výběr článků

Načítám