Článek
Mluvčí generálního štábu tuto informaci potvrdila. Rozeberme, co to znamená.
Vysoký představitel armády se musí z titulu své funkce snažit o získání všech informací a zkušeností, které napomohou k tomu, aby byla zvýšena obranyschopnost země, kterou je jako elitní vojenský představitel povinen chránit před potenciálním nepřítelem.
Jaká je momentálně situace ohledně potenciálního nepřítele? Jasná. Potenciální nepřítel možná existuje, ale je tady mnohem hmatatelnější hrozba. Je to přímý nepřítel. Tím je Ruská federace.
Ruská federace ústy svých nejvyšších představitelů otevřeně deklaruje nejen okupaci sousední nezávislé země. Netají se ani záměrem v dalším sledu rozšířit agresi dál na západ.
Střednědobým plánem Moskvy je rekonstrukce sféry vlivu, kterou měl v Evropě Sovětský svaz, jehož zánik byl v Rusku označen za největší geopolitickou katastrofu 20. století. Česko má být znovu kolonií Kremlu.
Prvním krokem na cestě k uskutečnění tohoto záměru bylo přepadení Ukrajiny. Poté, co se Ukrajinci hrdinně postavili na odpor a na frontě nepouštějí ruské agresory dál na své území, zahájil Kreml otevřenou politiku genocidy ukrajinského obyvatelstva prostřednictvím raketových útoků na energetické a civilní cíle v ukrajinských městech.
Ukrajina se však nejen nevzdala, ale brání se účinně a ukrajinská armáda je nyní nejzkušenější útvar, který svobodný svět v probíhající smrtelné válce s barbarstvím vůbec má.
Každý vysoký vojenský představitel, z jehož náplně práce přímo vyplývá, že je povinen mít nejčerstvější informace o způsobech účinné války proti nepříteli, který má v plánu za nějaký čas ovládnout jeho zemi, nesmí mít sebemenší váhání, zdali pojede na bezpečnostní konferenci do země, která tyto informace má a je připravena se o ně podělit se spolubojovníky.
Česká republika to udělat odmítla. Proč?
Důvody jsou nabíledni.
Loňské sněmovní volby vedly ke vzniku vlády, v níž hrají prim, pokud jde o bezpečnost, spojenci agresivního Ruska. Mají pod palcem ministerstvo obrany v čele s marionetou v generálské uniformě. Absolutně neskrývají záměr maximálně poškodit bojující Ukrajinu, ergo maximálně pomoci rozpínavému Rusku.
Opírají se o kolaborantskou mentalitu svých voličů a absenci odporu ze strany premiéra Babiše, který netají svou nenávist k Ukrajině, ergo svou náklonnost vůči Rusku.
Toto všechno vytvořilo situaci, kdy ministr obrany preferuje cestu do Číny, která je patronem Ruska, před cestou na Ukrajinu.
Česká vláda je na pokraji napomáhání nepříteli. Ještě krok a bude moct si podat ruce s ruskými vlivovými agenty z AfD.