Článek
K vypouštění páry násilnými protesty vedlo video zachycující smrt člověka černé pleti. Jmenoval se George Floyd. Policista David Chauvin mu klečel na krku tak dlouho, až dotyčný umřel. Šlo přitom o pouhé podezření, že má pašované peníze a neodstoupil dost rychle od auta. Podle policisty – nyní podezřelého z vraždy – si prostě mohutný černoch vyžádal kleknout na krk na víc než osm minut.
Nic nedbal dotyčný bílý muž zákona proseb a naříkání dotyčného, který prosil o život a křičel, že nemůže dýchat. V tomto ohledu je jedno, jestli budeme věřit závěrům oficiální pitvy nebo pitvy soukromé. První říká, že k smrti vedly jiné zdravotní problémy, které klečení na krku proměnilo ve smrt. Podle pitvy soukromé se Floyd prostě udusil, žádné jiné problémy neměl.
Na všem je důležité, že rádoby ochránce pořádku Chauvin klečel dobré dvě minuty na bezvládném těle. Na těle, které patřilo člověku jiné barvy kůže. Jistě jen shodou okolností takové, jejíž nositel má podle statistik asi tak dva půl krát větší šanci, že při střetu s policií zemře. Více zde
To vede k oprávněnému podezření, že ve Spojených státech amerických dochází k takzvanému institucionalizovanému rasismu. Tedy jevu, kdy státní instituce přímo jednají na základě barvy kůže tak, že některou rasu či rasy znevýhodňují.
Robert O’Brien, stávající poradce pro národní bezpečnost prezidenta Trumpa tvrdí, že nic takového neexistuje. Jeho slova vyvrátila bývalá poradkyně pro národní bezpečnost, Susan Riceová, která pracovala pro předcházejícího prezidenta Obamu. Coby matka – černoška svému bílému nástupci vzkázala, že on se na rozdíl od ní o své děti bát nemusí jen proto, že jsou černé. Potud Riceová mluvila dobře. Až do chvíle, než se z nepokojů pokusila obvinit Rusko.
Kreml může moci za mnoho věcí, ale stěží mu lze vyčítat, že ekonomický zázrak Spojených států amerických byl v minulosti založený na otroctví. Jestliže motor hospodářství byl dovážený z Afriky v okovech, stěží se divit, že stereotypy a vzájemná nenávist přetrvávají. Děti otroků a děti otrokářů jen tak nezapomenou na dějinnou úlohu svých předků. Nezapomínejme, že od doby, kdy se Rosa Parksová odmítla v autobuse řídit pravidly rasového rozdělení, tedy pustit bělocha sednout, uběhlo jen 65 let. V té době mimochodem platilo, že pro černé bylo jen místo vzadu.
Teď část amerických policistů s protestujícími sympatizuje. Ulice amerických měst jsou v plamenech. Protesty v duchu hesla „Na černých životech záleží!“ se přelévají do Evropy. Šéf unijní diplomacie už použití síly americkou policií odsoudil. Čína a oficiální správa Hongkongu mluví o dvojím metru k protestům. Rusko překypuje ironickými komentáři.
Amerika má zásadní problém. Možná byla ve studené válce plápolající pochodní demokracie. V duchu souboje se přehlížela místa, kde spálila nejeden život, jako ve Vietnamu, Latinské Americe, a podobně. Teď se doba změnila a pach síry a smoly živící plamen dokáže inspirovat k následování málokoho.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Místo řečí o vyslání armády by se američtí politici měli podívat do zrcadla, pokud chtějí ještě někdy někoho v zahraničí k něčemu vést a inspirovat. Mluvit o tom, že protestující rabují a černoši nejsou žádní beránci, na věci přetrvávajícího rasismu nic nemění. Rasismus je zlo, protože zapomíná na základní pravidlo. Lidi je potřeba soudit podle činů, a ne barvy kůže či původu.